3 C 197/2021-18 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému vyplacena částka [částka]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutou částku vrátit nejpozději do [datum]. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením úvěru a poskytnutou částku původnímu věřiteli nesplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum], který byl předán poštovnímu doručovateli téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z., a to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši [částka]. Jak bylo prokázáno z výpisu z účtu žalovaného, původní věřitel zaslal na účet žalovaného dne [datum] částku [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve lhůtě 30 dnů od poskytnutí úvěru, tedy nejpozději do [datum]. Žalovaný však ani přes upomínku žalobkyně svou povinnost nesplnil a úvěr nesplatil. Soud proto shledal nárok žalobkyně důvodným a uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni dlužnou částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu § 1970 odst. 1, odst. 2 o.z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, soud tak žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], tři úkony právní služby po [částka] dle § 14 b) odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, výzva k plnění, sepis žaloby), tři režijní paušály dle § 14 b) odst. 5 a) citované vyhlášky po [částka]. Z důvodu, že zástupce žalobkyně prokázala, že je plátcem DPH, náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21% z odměny a režijního paušálu ve výši [částka], tj. celkem [částka].