3 C 238/2021-15 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a kapitalizovaným úrokem ve výši [částka]. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný se spol. [anonymizováno] credit s.r.o., [IČO], dále jen („ původní věřitel“), smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému na jím sdělený bankovní účet úvěr celkem ve výši [částka], přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku [částka] spolu s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši [částka] nejpozději do [datum]. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně převodem na účet. Žalovaný však sjednanou částku nehradil řádně a včas, když uhradil pouze částku [částka]. Následně byla předmětná pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ode dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum], který byl dán k doručení dne [datum], jak je patrné z podacího archu. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 0F745 [číslo]. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout částku [částka]. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky s úrokem ve výši [částka] a poplatkem za sjednání úvěru ve výši [částka] v případě řádného splacení nebo ve výši [částka] v případě překročení doby splatnosti. Strany si zároveň ujednaly úrok ve výši 36 % ročně a roční procentní sazba nákladů činila 491,35 %. Dále bylo zjištěno, že žalovaný na dlužné částce uhradil pouze [částka]. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v prosinci 2019 dle statistiky ČNB činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR 8,6 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 25,8 % p.a. V daném případě však úroková sazba činila 36 % p.a. a RPSN 491,35 %. Soud tedy uzavřenou smlouvu shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 občanského zákoníku. Soud však z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o.z. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] (nesplacená jistina). Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky žalovanému doručeno nejdříve po uplynutí tří pracovních dnů od odeslání vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum], zaslané poštou dne [datum], tj. [datum]. V oznámení o postoupení pohledávky byla stanovena 10 denní lhůta k úhradě dlužné částky, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od [datum] tak nastalo na straně žalovaného prodlení a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku úroku z prodlení musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit úroky z prodlení od data následujícího po postoupení pohledávky. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch v poměru 47 % (neúspěšný byl z 53 %), když požadoval včetně příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] v částce [částka] (vyčíslené v souladu s ust. § 154 odst. 1 o.s.ř. ke dni vyhlášení rozsudku), včetně kapitalizovaných úroků, nákladů spojených s uplatnění pohledávky a smluvní pokutou částku [částka], přiznáno mu bylo [částka]. Právo na náhradu nákladů řízení tedy žalobce nemá, neboť byl z větší části neúspěšný a žalovanému žádné náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.