3 C 275/2021-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ve které si ujednali, že žalobkyně na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru a úrok, to vše za podmínek uvedených ve smlouvě. Žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši [částka], peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty převodem na jím sdělený bankovní účet. Žalovaný byl povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činila 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však minimální splátku ve výši [částka]. Žalobkyně žalovanému na základě bodu 4.5 smlouvy zaslala každý kalendářní měsíc výpis úvěru, na němž byla uvedena aktuální výše dluhu, výše minimální splátky a datum splatnosti. Žalovaný byl povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tj. celkem [částka]. Žalovaný byl dále povinen hradit úrok ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od 1. dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným, byl žalovaný povinen uhradit z peněžních prostředků úrok ve výši 8 % ročně místo sjednaného úroku 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stával součástí dluhu. Jeho celková výše tvořená součtem jednotlivých částek úroku účtovaných měsíčně dle výpisu k revolvingovému úvěru činí [částka]. Dle bodu 6.2 smlouvy bylo sjednáno, že bude-li žalovaný v prodlení se splácením dluhu či jeho části, je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši. V bodě 6.6. bylo sjednáno, že v případě, že je žalovaná v prodlení se splácením dluhu či jeho části, je povinna hradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Součástí dlužné částky jsou účelně vynaložené náklady ve výši [částka]. Dle bodu 6.5 smlouvy se bez dalšího stává celý dluh splatným, žalobkyně je oprávněna požadovat splacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaný v prodlení se splácením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Žalovaný dlužnou částku v době splatnosti neuhradil, od [datum] je v prodlení, žalobci tak vznikl nárok na úhradu dlužné částky [částka] spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaný dlužnou neuhradil celou dlužnou, když žalobkyně eviduje pouze platbu ve výši [částka], a to přestože mu byla zaslána předžalobní upomínka dne [datum]. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v návrhu, žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný ve smyslu ustanovení § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru na základě, které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky do určité částky. [jméno] 2.1 smlouvy byl dohodnut úvěrový limit až do výše [částka]. [jméno] 2.2 však bylo dohodnuto, že výše jednotlivých čerpání je omezena. [jméno] 4 bylo dohodnuto splácení úvěru, a to že klient je povinen do konce každého kalendářního měsíce, počínaje prvním kalendářním měsícem následujícím po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků uhradit minimální splátku úvěru. Výše minimální splátky činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky úvěru činí [částka]. Pokud je částka dlužná k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než [částka], je výše minimální splátky úvěru rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Jak vyplývá z bodu 5. 1. smlouvy, žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. V bodě [číslo] bylo sjednáno, že žalovaný uhradí za poskytnutí úvěru úrok ve výši 20 % měsíčně. Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že na uvedený účet žalovaného č. [bankovní účet] byla vyplacena dne [datum] částka ve výši [částka] a dne [datum] částka ve výši [částka]. 4. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům jako celek, je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ustanovení § 577 o.z. je tak vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla celkem relativně nízkou částku, žalovaný proto zcela evidentně musel být v tíživé situaci. Žalobkyně tak nepochybně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka platit navýšení 20 % měsíčně, tj. 240 % ročně plus dále poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 8,21 % ročně (dle statistiky ČNB - Tabulka B1 [číslo]: [ulice] procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR - nové obchody (%) na spotřebu). Dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2005 by bylo možné tolerovat maximálně trojnásobné navýšení, tedy navýšení 24,63 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavřel-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany získal úrok a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C. [číslo]). Soud považoval uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou jako celek i z dalších důvodů. I při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníky smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně ve prospěch spotřebitele. Nelze pominout, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako profesionálem a žalovaným jako spotřebitelem adhezním způsobem, že žalovaný na formuláři vypracovaném žalobkyní nemohl nic ovlivnit. Smlouvou bylo například sjednáno, že poplatek za čerpání úvěru se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Dále bylo sjednáno, že úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného, stejně tak pokud jde o smluvní pokuty. Ujednání o právu požadovat úrok z dalšího příslušenství, tedy požadovat úrok z úroku, úrok ze smluvní pokuty, úrok z poplatku sice není zcela vyloučeno občanským zákoníkem, na druhé straně ve smlouvách, jejichž účastníkem je spotřebitel se nesmí vytvářet nepřiměřená nerovnováha smluvních stran v jeho neprospěch. Je třeba klást důraz na jeho transparentnost a srozumitelnost. Použitá formulace o způsobu přirůstání úroku až do zaplacení lze stěží porozumět, formulaci nemusí rozumět spotřebitel, resp.„ svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka“. Soud tak považoval uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, a to nejen s ohledem na výši dohodnutých obchodních úroků, ale na neplatnost soud usuzoval i z dalších okolností při uzavírání smlouvy. Soud tak žalobě vyhověl pouze zčásti ve smyslu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a následující o.z., uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] (žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka], žalovaný uhradil pouze [částka], k zaplacení zůstává [částka]). Žalobě bylo dále vyhověno, pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky [částka], přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na upomínku k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně prokázala, že výzvu k zaplacení dlužné částky ze dne [datum] předala k poštovní přepravě téhož dne. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do [datum]. Od [datum] se tak ocitl v prodlení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 5. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního