4 C 346/2020-29 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek www.nuko.cz mezi žalovaným a spol. [právnická osoba], který pohledávku z uvedené smlouvy postoupil spol. De vries [právnická osoba] [IČO] a ta dále žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na základě smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému dne [datum] úvěr ve výši [částka] se splatností ke dni [datum]. Žalovaný však úvěr neuhradil. Žalobkyně se z nařízeného jednání na den [datum] omluvila, rovněž se omluvil i žalovaný. Uvedl, že důvodem neúčasti jsou zdravotní důvody, karanténa a finanční důvody, aniž by svá tvrzení doložil. Soud podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel tvrdil, že uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouva o úvěru [číslo] to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalované poskytnout částku [částka], což splnil téhož dne bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do [datum]. Úvěr nebyl úročen. 1. V řízení nebylo prokázáno, že mezi účastníky byla podle § 2395 o.z. byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalobce neprokázal, že smlouva byla uzavřena, když její uzavření vyvozuje z telefonního čísla a mailu. Soud naproti tomu nemá za prokázané, že s žalobkyní jednal právě žalovaný a uzavřel s ní předloženou smlouvu. Naproti tomu žalobkyně prokázala a žalovaný ve svém vyjádření potvrdil, že od žalobkyně obdržel [částka]. Žalovaný ve svém odporu uvedl, že žalobkyni uhradil částku [částka] a [částka], aniž by toto doložil. Žalobkyně částku [částka] nezpochybnila, popřela částku [částka]. Soud tak žalobě vyhověl pouze zčásti ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení a uložil žalované zaplatit dluh ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta s ohledem na výše uvedené. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly.