4 C 431/2020-33 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne 10. 12. 2020 se žalobce domáhal zaplacení částky 68 677 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 527,56 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 5 403,29 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 630,38 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % a s úrokem 15 % ročně z částky 25 282,2 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. 2. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], došlo dne 25. 1. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí smlouvy předpis splátek, který tvoří přílohu [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 46 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle smlouvy a dle předpisu splátek, dne 25. 3. 2019, se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 4 429 Kč. Dále se žalovaná zavázala právnímu předchůdci zaplatit paušální ceny za plnění a služby související s poskytnutím tohoto úvěru, jak při jeho sjednávání, tak i poté v době trvání smluvního vztahu. Žalovaná se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 20 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 241 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 8 280 Kč. Celkovou dlužnou částku 83 650 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 5 975 Kč, poslední splátku byla povinna uhradit nejpozději do 25. 3. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka ze strany žalované byla uhrazena dne 30. 9. 2018 ve výši 2 896 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 25 282,20 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1 348,18 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 372,51 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 242,82 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 10 931,29 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k 25. 3. 2019, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 25 282,20 Kč od 26. 3. 2019 dále i úrokem z úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně. Úroková sazba 15 % ročně je sjednána v řádku„ Splatnost, úrok a RPSN“ smlouvy. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo požadovat zaplacení úroku v zákonné výši 9,75 % ročně. Na základě smluvního ujednání, aprobovaného občanským zákoníkem, je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 25 282,20 Kč a splatná nezaplacená částka úroku ve výši 1 348,18 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas, vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě. Pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, s účinností ke dni 8. 7. 2020. Žalobce tak požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 25 282,20 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 348,18 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 372,51 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 242,82 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 10 931,29 Kč, smluvní pokuty ve výši 24 500 Kč, úrok vyčíslený od 26. 3. 2019 do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši 5 403,29 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do postoupení pohledávky ve výši 3 527,56 Kč. Žalobce dále požaduje zaplacení úroku z úvěru ve výši 15 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 25 282,20 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 26 630,38 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 25 282,20 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 348,18 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému ústnímu jednání se nedostavila. 4. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 5. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 6. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakože právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají prověřitelé na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 9. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 bylo zjištěno, že postupitel [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobci v souladu s ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno podáním původního věřitele ze dne 24. 7. 2020. Z důkazu smlouva o úvěru [číslo] ze dne 25. 1. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] jako věřitel (úvěrující) a žalovaná jako klient (úvěrovaná), uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku a násl. smlouvu o úvěru, na základě které se věřitel zavázal žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 46 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit s navýšením tak, že poskytovateli úvěru uhradí celkem 83 650 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 5 975 Kč s tím, že 1. splátka bude splatná do měsíce od podpisu smlouvy. RPSN smlouvy činí 252,65 % ročně. Součástí smlouvy byla příloha [číslo] – předpis splátek. 10. Uzavřenou smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 25. 1. 2018 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům jako celek, soud jí tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 občanského zákoníku je vyloučena. Právní předchůdce žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absolutně velké navýšení 252,65 % ročně, přičemž k datu uzavření smlouvy o úvěru činil obvyklý úrok při nezajištěném úvěru 8,54 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností od jednoho do pěti roků). Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 by bylo možné tolerovat maximální navýšení 25,75 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li smlouvu o úvěru věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva. Tento závěr podporuje potřeba prevence