5 C 216/2020-49 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou z [datum] se žalobce proti žalované domáhal zaplacení [částka] na jistině ve složení: nevrácené prostředky úvěrové [částka], smluvní pokuta [částka], smluvní pokuta [částka], smluvní pokuta [částka] a dále zaplacení smluvního úroku [částka] a dále 58,12 % ročně z [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, než celkový smluvní úrok dosáhne [částka] a nekapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení. Žalobce uvedl, že před uzavřením úvěrové smlouvy prověřoval schopnost žalované splácet úvěr na základě jí předložených podkladů a hodnocení klienta z hlediska úvěruschopnosti lustrací v databázi SOLUL a NRKI včetně insolvenčního rejstříku. Následně podle žalobce se žalovanou byla uzavřena [datum] smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázal žalobce žalované poskytnout bezhotovostním převodem na její účet částku [částka], což splnil [datum]. Žalovaná se dle žalobce proti tomu zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o smluvní úrok ve výši 58,33 % nominální úrokové sazby v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 22. dni po [částka] od prosince 2019. Žalobce dále uvedl, že v případě prodlení se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu [částka] (při 30denním prodlení), smluvní pokutu [částka] (při 15denním prodlení) a smluvní pokutu po zesplatnění úvěru při nezaplacení celkové částky do 10 dní 0,1 % denně. Žalobce uvedl, že se s žalovanou dohodl i na hrazení zákonného úroku z prodlení. Žalobce dále uvedl, že žalovaná zaplatila pouze dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. K zesplatnění celého úvěru došlo bez dalšího z důvodu prodlení žalované se splátkou přes 65 dní dne [datum] Celkem podle žalobce žalovaná uhradila [částka]. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, nedostavila se k projednání věci před soudem, a proto bylo rozhodnuto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o tom, že věc bude projednána v její nepřítomnosti a v nepřítomnosti žalobce, který nebyl obesílán s ohledem na skutečnost, že je právně zastoupen. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 3. Žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy hodnotil úvěruschopnost žalované na základě informací ve formuláři, z nichž plyne, že vycházel z příjmu [částka] čistého, výdajů [částka] (životní minimum), nákladů na bydlení [částka] s navýšením o rezervu [částka], přičemž žalobce došel k závěru, že žalované zbývá na splácení [částka]. Současně ověřoval, zda není žalovaná v registru dlužníků [příjmení] a NRKI. S ohledem na způsob hodnocení zejména nereálné započítávání běžných mandatorních výdajů maximálně do výše životního minima je podle soudu na místě závěr, že žalobce prověřování úvěruschopnosti žalované činil toliko formálně a v tomto ohledu není zřejmé, zdali jeho výsledkem bylo skutečné zjištění, zda žadatel o úvěr je schopen splácet v budoucnu případný úvěr. Z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] ve spojení s předsmluvními informacemi, obsahujícími podmínky budoucí úvěrové smlouvy z [datum] a následně uzavřené smlouvy o úvěru z [datum] [číslo] je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena ve smyslu § 2395 až 2400 OZ (občanský zákoník č. 89/2012 Sb.) úvěrové smlouva obsahující závazek poskytnout žalované bezhotovostně převodem na její běžný účet [částka] proti povinnosti žalované vrátit poskytnutou částku s navýšením o smluvní úrok 58,33 % ročně, tj. celkem částku [částka] při stanovení denní sazby úroku [částka] (byla-li stanovena denní sazby smluvního úroku [částka], činil roční smluvní úrok [částka], což je ve vztahu k jistině [částka], smluvní úrok 41,92 % ročně). Z úvěrové smlouvy vyplývá, že se žalovaná zavázala žalobci vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o smluvní úrok v 61 měsíčních splátkách po [částka] od prosince 2019, a to podle splátkového kalendáře stanoveného na období od [datum] do [datum]. Součástí úvěrové smlouvy bylo ujednání o smluvních pokutách ve smyslu § 2048 až 2052 OZ a to [částka] za prodlení se splátkou delší 30 dní (s limitací [částka] ročně), dále smluvní pokutou [částka] za prodlení se splátkou přes 15 dní a konečně smluvní pokutou 0,1 % denně (36,5 % ročně) při prolení delším 10 dní se zaplacením zesplatněné částky úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru z [datum] je zřejmé, že žalobce převedl žalované na její běžný účet v souladu se smlouvou, uvedeného dne sjednanou částku [částka]. Z žádosti o odkladu splátek a oznámení o odkladu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná požádala o odklad splátek úvěru, přičemž žalobce vystavil žalované upravený splátkový kalendář s tím, že po dobu odkladu těchto splátek, tj. od [datum] do [datum], neběží sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Z karty klienta obsahující přehled zaplacených splátek žalovanou je zřejmé, že žalovaná zaplatila dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Z výzvy k zaplacení splátky ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], zaslané žalobcem žalované je zřejmé, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě splatných splátek za období únor až červen 2020. Následovalo žalobcem předložené zesplatnění úvěru z [datum] obsahující výzvu žalované, aby zaplatila [částka]. Následně byla žalovaná vyzývána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou z [datum] zaslanou dle podacího archu poštou [datum]. 4. Z veřejně dostupné databáze na webu [příjmení] [příjmení] [jméno] [číslo] UK 4 je zřejmé, že obvyklou úrokovou sazbou, za níž banky poskytovaly úvěry se splatností jednoho až pěti let pro domácnosti v ČR k měsíci listopad 2019, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva, činila úroková sazba průměrně 9,71 %. Soud se nejprve zabýval tím, zda je sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání platným právním jednáním. Přitom dospěl k závěru, že tomu tak není, a to s přihlédnutím ke všem smluvním ujednáním (výše smluvního úroku, výše a kombinace smluvních pokut), přičemž zohledňoval rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4080/2020 z [datum] a I. ÚS 199/2011 z [datum], podle nichž nelze přiznat soudní ochranu subjektům, jenž evidentně poškozují zájmy svých klientů tak, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka, žalovanou, proti povinnostem věřitele, žalobkyně. V takovém případě je nutno posuzovat smlouvu podle § 580 odst. 1 OZ jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a strany se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 OZ a § 2993 OZ tedy tak, že si vzájemně vrátí to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud současně přihlížel k judikatuře Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 s tím, že citovaná rozhodnutí považují za smluvní úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, pokud přesahuje dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za kterou poskytují úvěry v daném období a místě banky. Soud při posouzení platnosti úvěrové smlouvy vycházel i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 487/2020, podle nějž výkonu práva, který je zneužitím práva, nelze poskytnout soudní ochranu. Dále soud zohledňoval také to, zda nedošlo k nevyváženému postavení žalované v pozici spotřebitelky ve vztahu k žalobci v postavení podnikatele. Pokud jde o ujednání týkající se zajišťovacích prostředků, a to smluvních pokut, soud rovněž přihlížel k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 určujících výši smluvní pokuty, kterou lze z hlediska dobrých mravů považovat za přípustnou (0,5 % denně mezi podnikateli). 5. V posuzované věci dospěl soud k závěru, že žalobce sjednal v úvěrové smlouvě smluvní úrok, který je v rozporu se shora uvedenou citovanou judikaturou, neboť více jak dvou a půl násobně převyšuje maximální přípustný úrok, který v tomto případě činil 29,13 %, byť tato hranice je pouze orientační. Sjednaný smluvní úrok přesahuje maximální možnou výši úroku, která je z hlediska smluvní volnosti a dobrých mravů přípustná. Vedle nepřiměřeně vysokého smluvního úroku je třeba přihlížet také ke smluvním ujednáním o smluvních pokutách, které byly žalobcem vůči žalované uplatňovány. Jde o smluvní ujednání sankční povahy, která jsou obsažena v úvěrové smlouvě toliko pro případ porušení povinnosti žalované spotřebitelky. Nároky na smluvní pokuty za porušení povinnosti řádně a včas uhradit splátku, jsou zde kombinovány ve vazbě na různé délky prodlení a smluvní pokuta je sjednána vícenásobně za totéž jednání, spočívající v prodlení s úhradou splátky. Z uvedeného lze dovodit, že i důsledky smluvního ujednání o pokutách a smluvním úroku zasahují žalovanou v pozici spotřebitelky nejen v její právní sféře, ale mohou mít významný dopad do jejích osobních poměrů. Podle soudu tak v důsledku značně nevyvážených podmínek hrozí nepřiměřené zadlužení žalované spotřebitelky. Současně je na místě i úvaha o tom, že smluvní pokuty nejsou sjednány dostatečně transpa