5 C 4/2021-40 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. 7 2016 ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [obec]. Následně byla část závodu této společnosti převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ právní předchůdce žalobce“), která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobci. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože výzva jí byla doručena řádně do vlastních rukou, k projednání věci před soudem se pak nedostavila. Soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované, žalobce i zástupce žalobce, který svou účast na jednání řádně a včas omluvil. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s dodatkem [číslo] přílohou smlouvy o postoupení [číslo] z nichž bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], podle § 1879- 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru č. 7 2016 s účinností od [datum] na žalobce, který pak dopisem ze dne [datum] splnil svoji informační povinnost vůči žalované týkající se postoupení pohledávky. 4. Ze smlouvy č. 7 2016 bylo zjištěno, že mezi původním věřitelem společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. Podle smlouvy o úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se oproti tomu zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po [částka] s navýšením o smluvní úrok 28 % (tj. ročně 25,85 %), RPSN bylo sjednáno v článku IV. Smlouvy o úvěru ve výši 189,38 % p.a. Při podpisu smlouvy byl žalované podle článku II. smlouvy účtován poplatek za uzavření smlouvy [částka], žalovaná tak převzala pouze částku [částka]. Za správu úvěru byla žalované účtována částka [částka] a [částka] za hotovostní výběr splátek. Celkem dle smlouvy činilo navýšení [částka]. Ze smlouvy o úvěru bylo dále zjištěno, že účastníci si sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ, že by se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek více než 30 dní s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin jistiny a čísla 0,5. Dle transakční historie žalovaná zaplatila od [datum] do [datum] celkem [částka] (4x [částka], 3x [částka], [částka] a [částka]). Ke dni [datum] právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil, přičemž požadoval úhradu jistiny [částka] na jistině, [částka] na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, [částka] na poplatku za uzavření a [částka] na administrativním poplatku. Žalovaná byla žalobcem upomenuta před podáním žaloby upomínkou ze dne [datum] k úhradě částky [částka], v níž žalobce určil dodatečnou lhůtu k plnění do [datum]. Odeslání předžalobní upomínky bylo doloženo podacím lístkem z [datum]. 5. Soud při svém rozhodování přihlížel k tomu, že podle veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou [příjmení] průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem se splatností od jednoho roku do pěti let v prosinci 2016 činila 9,53 %. Bylo by tak možné akceptovat maximálně trojnásobek, tj. 28,59 %. V úvěrové smlouvě byl sice sjednán úrok z úvěru ve výši 25,85 % ročně, avšak je zřejmé, že částka [částka] jako celkové náklady za úvěr, které měla žalovaná zaplatit nad rámec poskytnutých [částka] za 13 měsíců, tj. [částka] za rok, výrazně přesahují trojnásobek běžného smluvního úroku pro úvěry a půjčky v daném období, když částka [částka] představuje 67,38 % ročně fixního úroku, po přičtení 25,85 % procentního p.a. dohromady 93,23 %, což odpovídá 3,26 násobku maximální přípustní hranici, a to bez přihlédnutí k procentnímu úroku 28 %. Je tak zcela zjevné, že struktura částky, která měla být vrácena, je nastavena tak, aby obcházela zákon. Taková výše poplatků se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. 6. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 7. Na smlouvu o úvěru jako celek je tedy nutné pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 o.z. pro rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalované) jakožto slabší smluvní strany, když sjednané náklady úvěru svou výší neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty. Nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu. Vedle toho bylo třeba ve smyslu nálezu Ústavního soudu II. ÚS 4084/2012 z [datum] a I. ÚS 199/2011 z [datum] přihlížet i k dalším ujednáním, která v případě prodlení zatěžovala žalovanou jako dlužníka v pozici spotřebitele a to zejména pokud jde o hrazení smluvních poplatků v souvislosti s vymáháním a smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení. Smlouva je jako celek podle § 580 občanského zákoníku neplatným právním jednáním pro rozpor s dobrými mravy a nemůže požívat právní ochrany, neboť výrazně zasahuje do nejen právní, ale i osobní sféry žalované. Z těchto důvodů bylo možno vypořádat vzájemné vztahy ve smyslu § 2991 a § 2 993 občanského zákoníku a strany si z neplatných smluv mají vrátit, co si vzájemně plnily. V poměrech souzené věci to znamená, že žalovaná je povinna žalobci zaplatit [částka], které jí byly poskytnuty a které nevrátila. Současně se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou a to ve vazbě na doručení výzvy ze dne [datum] s tím, že k doručení došlo podle § 573 občanského zákoníku do tří dnů od zaslání, dostala se žalovaná do prodlení s úhradou dluhu ke dni [datum]. V tomto rozsahu tedy bylo žalobě vyhověno, ve zbytku, pokud jde o požadované příslušenství s ohledem na neplatnost smlouvy, byla zamítnuta žaloba jako nedůvodná. 8. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, žalované žádné náklady řízení nevznikly, o nákladech řízení soud tak rozhodl, jak výše uvedeno.