7 C 103/2021-19 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň-sever dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši [částka] (půjčka ve výši [částka], souhrnný poplatek ve výši [částka]). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 52-pravidelných týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl dle čl. 8 Smluvních podmínek původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 52 týdnů od data podpisu, t.j. [datum]. Žalobce od právního předchůdce neobdržel informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalovaného na dluh, pouze o celkové výši úhrad [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] S.á.r.I., došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Hodnota postoupení pohledávky činila ke dni postoupení [částka] a sestávala se z jistiny ve výši [částka], souhrnného poplatku (kapitalizovaného úroku) ve výši [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi přechodným věřitelem spol. [anonymizováno] S.a.r.I. a žalobcem došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni [datum]. Postoupení pohledávek bylo na základě smluvních ujednání stran účinné k témuž dni. Žalovaný byl informován o změně věřitele přípisem ze dne [datum]. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupce žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. 4. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.) výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů, nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmu jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 5. Podle § 39 občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, a nebo se příčí dobrým mravům. 6. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10, výkonu práva, který jeho zneužitím soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Od 234/2005, dále například sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který vyžaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné, nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěru poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnosti konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 8. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi původním věřitelem společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], psč [PSČ] a přechodným věřitelem [právnická osoba] S.a.r.I., bylo zjištěno, že původní věřitel pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil [právnická osoba] S.a.r.I. a smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřenou mezi přechodným věřitelem [právnická osoba] S.a.r.I. a žalobcem, bylo prokázáno, že pohledávka vymáhaná touto žalobou byla na žalobce postoupena v souladu s ustanovením § 1879 nového občanského zákoníku a následující. 9. Z důkazu smlouva o půjčce ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce ve smyslu ustanovení § 657 občanského zákoníku a následující (zák. č. 40/1964 Sb.). Na základě uvedené smlouvy se věřitel [právnická osoba] Financial zavázala žalovanému poskytnout částku [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit s navýšením [částka], tj. celkem částku [částka] v 52 týdenních splátkách po [částka] RPSN smlouvy o půjčce činí 199,4 % ročně. 10. Uzavřenou smlouvu o půjčce ze dne [datum] soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Dle ustanovení § 39 občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.). Právní předchůdce žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování půjček či úvěru a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdce žalobce ve smluvních ujednáních zahrnul povinnost dlužníka platit absurdně velké navýšení 299,4 % ročně a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru při půjčce činil v době uzavření smlouvy 15,31 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností od jednoho do pěti roků). Dle výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu 33 Od 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 45,93 % ročně. Uzavře-li smlouvu o půjčce či úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. např. rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C [číslo]). Soud provedl vypořádání ve smyslu bezdůvodného obohacení, ve smyslu ustanovení § 451 občanského zákoníku a následující (zák. č. 40/1964 Sb.). Právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku [částka]. Žalovaný uhradil [částka]. Dluží [částka]. Žalobě bylo dále vyhověno v části, ve které žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení z dlužné částky [částka], přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na upomínku zaplacení dlužné částky, jež byla součástí oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Upomínka byla předána poštovnímu úřadu k přepravě dne [datum], následujícího dne, tj. [datum] se upomínka již mohla dostat do sféry dispozice žalovanému. Žalovaný byl povinen plnit okamžitě. [datum] se již ocitl v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 11. Podle zákona o soudních poplatcích zák. č. 549/1991 Sb., sazebník poplatků, položka 1. za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky [částka], činí soudní poplatek [částka]. Dle položky 2.1b za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než [částka] do [částka] včetně, činí soudní poplatek [částka]. Dle položky 2.2, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. 12. Žalobce současně s podáním žaloby uhradil soudní poplatek ve výši [částka]. Soud platební rozkaz nevydal, žalobci tak doměřil soudní poplatek dle položky 1. Částku [částka] je žalobce povinen uhradit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. 13. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný. Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.