7 C 118/2021-15 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdil, že žalovaná cestovala ve dnech [datum] a [datum] veřejnými dopravními prostředky, jejichž provozovatelem je žalobce, aniž se na výzvu pověřené osoby mohla prokázat platnou jízdenkou. Byla tedy povinna zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovil souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaná cestovala po [obec] dne [datum] a dne [datum] tramvají linky [číslo] v obou případech bez platného jízdního dokladu. Vznikla jí tak povinnost zaplatit jízdné jízdné ve výši 2x [částka] s přirážkou 2x [částka]. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přičemž nárok odpovídající částce [částka] (přirážka k jízdnému) byl posuzován ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobce též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. Výrokem II. tohoto rozsudku soud uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobci doměřen soudní poplatek z částky [částka] na [částka] dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit [částka]. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal v plné výši právo na jejich náhradu, a to v částce [částka], kdy náklady jsou tvořeny soudním poplatkem za žalobu ve výši [částka] a paušální náhradou hotových výdajů ve výši [částka] dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po [částka].