7 C 130/2021-20 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že žalovaný se prostřednictvím webové stránky [webová adresa] registroval do systému žalobce za účelem využívání jeho služeb. Žalovaný požádal žalobce o poskytnutí podnikatelského úvěru ve výši [částka]. Na základě smlouvy o podnikatelském úvěru poskytl žalobce žalovanému dne [datum] úvěr ve výši [částka] bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobci vrátit s poplatkem ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. V daném případě se jedná o částku [částka] denně. [ulice] splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Žalovaný nevrátil žádnou částku. Žalobce tak po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši [částka] a [částka] jakožto poplatek za poskytnutí úvěru. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [datum] a potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a následující (dále jen „o.z.“), uzavřeli smlouvu o úvěru. Dle uzavřené smlouvy žalobce poskytl žalovanému podnikatelský úvěr ve výši [částka]. Doba trvání úvěru byla dohodnuta na 14 dní od čerpání úvěru, tj. do [datum], žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. V daném případě se jedná o částku [částka] denně (14x [částka] = [částka]) Žalovaný však na úvěr neuhradil žádnou částku a dluží tak žalobci částku [částka]. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil ani neprokazoval, že by na dlužnou částku žalobci cokoli uhradil, soud tak s ohledem na výše uvedené žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobce současně požadoval vrácení dlužné částky s úroky ve sjednané výši a podle § 1970 o.z. má právo také na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobci doměřen soudní poplatek z částky [částka] na [částka] dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit [částka]. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, soud tak žalobci přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení celkem tvoří vyměřený soudní poplatek [částka], odměna advokáta žalobce ve výši [částka] podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po [částka] a paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky za tři úkony právní služby po [částka]. Jelikož zástupce žalobce prokázal, že je plátcem DPH, náleží mu dle § 137 odst. 3 o.s.ř. rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu [částka] v částce [částka], tj. celkem tedy [částka]. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku [částka]. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.