7 C 169/2021-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne 23. 6. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 9 680 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 680 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení ve výši 10 %. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že uzavřel s žalovaným dne 24. 10. 2019 smlouvu o úvěru ve výši 18 180 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a souhrnného poplatku 8 180 Kč), podle které měl žalovaný splácet týdně 303 Kč, a to tak, že 1. splátka měla být uhrazena do 7 dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do 7. dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 8 500 Kč se započetla na půjčenou jistinu v poměru 56,497 % a v poměru 43,503 % na souhrnný poplatek – odst. 4 čl. Splácení úvěru smluvních podmínek smlouvy. Žalovaná částka 9 680 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny (z každé splátky na jistinu započteno v poměru 56,497 %) a z nesplacené části souhrnného poplatku (z každé splátky na souhrnný poplatek započteno v poměru 43,503 % - souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostního inkasa splátek – týdenní výběr splátek v místě bydliště klienta) – odst. 4 čl. Splácení úvěru smluvních podmínek smlouvy. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek je tvořeno zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, na administrativní zpracování úvěru, za vedení systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných smlouvy. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru, stává se zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejblíže další týdennní splátky. Podle platební historie, kterou žalobce předkládá k důkazu, žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalovanou ve výši 8 500 Kč vydělil týdenní splátkou 303 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky podle tohoto klíče nastala již ke dni 15. 8. 2019. Žalobce však žalobou požaduje zákonný úrok z prodlení od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy žalobce nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje 19. 3. 2020 a datum prodlení ke dni 20. 3. 2020. Žalobce předkládá rozhodující skutečnosti k okolnostem posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupce žalobce i žalovaná se práva účasti na projednání věci vzdali. 4. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 5. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 6. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakože právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005, dále např. spis. značka 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají prověřitelé na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 9. Ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 1. 2019 soud zjistil, že žalobce a žalovaná uzavřeli uvedenou smlouvu ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku a násl. Žalobce se zavázal jako úvěrující žalované poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr uhradit s navýšením 8 180 Kč, a to tak, že uhradí 60 týdenních splátek po 303 Kč s tím, že 1. splátka bude uhrazena do 7 dnů od podpisu smlouvy, každá další splátka vždy do 7. dne od předchozí splátky. RPSN smlouvy o úvěru činí 212,77 %. 10. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 24. 1. 2019 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům jako celek, je tak absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Aplikace dle ust. § 577 občanského zákoníku je vyloučená. Žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absolutně velké navýšení 212,77 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 8,58 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností od jednoho do pěti roku). Dle výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možno tolerovat maximální navýšení 25,74 % ročně. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). Není podstatné, že žalobce úrokové navýšení nazývá poplatkem a poplatek rozděluje na další dílčí položky. Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku a násl. Žalobce žalované poskytl částku 10 000 Kč, žalovaná žalobci zaplatila 8 500 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení žalovaná žalobci dluží částku 1 500 Kč. Soud dále žalobě z části vyhověl, pokud žalobce požadoval úrok z prodlení z částky 1 500 Kč ve výši 10 % p. a. od 6. 12. 2020 do zaplacení, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na upomínku odeslanou 3. 12. 2020. Následujícího dne, tedy 4. 12. 2020 se upomínka již mohla dostat do sféry dispozice žalované. Žalovaná byla povinna plnit okamžitě, tj. do 5. 12. 2020, v prodlení je od 6. 12. 2020. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 11. Podle zákona o soudních poplatcích zák. č. 549/1991 Sb., sazebník poplatků, poplatky za řízení, položka 1 bod 1 písm. a) za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, činí soudní poplatek 1 000 Kč. Dle položky 2 bod 1 písm. a) za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 10 000 Kč včetně, činí soudní poplatek 400 Kč. Dle položky 2 bod 2, pokud soud platební rozkaz nevydá, pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše dle položky 1. 12. Soud platební rozkaz nevydal. Žalobce současně s podáním žaloby uhradil soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud tak žalobci doměřil soudní poplatek ve výši 600 Kč. 13. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný. Žalované náklady řízení nevznikly. Soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.