7 C 172/2021-33 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne 23. 6. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 24 134,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25%. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že pohledávku za žalovanou nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 20. 12. 2019 mezi [právnická osoba] bank p. I. c., sídlem [adresa], Gzira, GZR [číslo], Malta, jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou 7. 7. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 24 134,73 Kč. Tento úvěr měl být splacený nejpozději dne 20. 2. 2021. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel prověřil schopnost žalované úvěr splácet. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na účet žalované č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo]. Žalovaná byla upomenuta ohledně zaplacení dlužné částky. V doplnění žalobních tvrzení žalobce uvedl, že dlužná částka se skládá ze součtu, výběru a poplatku za výběry v celkové výši 15 000 Kč, snížené o případné úhrady, dále z náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a úroků za období čerpání ve výši 8 384,73 Kč. Před postoupením pohledávky žalovaná na účet původního věřitele uhradila 3 605,82 Kč. Žalovaná se k nařízenému ústnímu jednání nedostavila, ve věci samé se nevyjádřila. Podle § 2 odst. 1. Občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. Podle § 2 odst. 3. Občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 Občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 243/2005, se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají prověřitelé na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. Žalobce prokázal, že je aktivní a legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 bylo zjištěno, že postupitel [anonymizováno] bank, p. I. c., sídlem [adresa], [anonymizováno], GZR [číslo], Malta, jako původní věřitel a postupitel pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobci v souladu s ustanovením § 1879 a následující Občanského zákoníku, jako postupníkovi. Z důkazu smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 7. 7. 2020 bylo zjištěno, že původní věřitel [anonymizováno] bank, p. I. c. a žalovaná uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 Občanského zákoníku a následující. Úvěrující se zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr splácet způsobem uvedeným ve smlouvě s tím, že úvěr se bude úročit úrokovou sazbou sazebníku, která činí 10,50% měsíčně, přičemž roční procentní sazba nákladů na úvěr činí 231,39% ročně. Uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 7. 7. 2020 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozporu s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 věta 1. Občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti aplikace dle ustanovení § 577 Občanského zákoníku, je vyloučena. Právní předchůdce žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání, zahrnul povinnost dlužníka platit absurdně velké navýšení 231,39% ročně a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil 10,84% ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do 1 roku) či dokonce 7,81% (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností od 1 do 5 roků). Dle výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu, spisová značka 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 32,52% ročně (u úvěru se splatnostní do 1 roku) či 23,43% ročně (u úvěru se splatností od 1 do 5 roků). Uzavřel-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. např. rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C 488/11). Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 Občanského zákoníku a následující. Z historie účtu žalované soud zjistil, že žalovaná čerpala celkem 15 350,58 Kč, uhradila celkem 3 605,82 Kč. Žalovaná tak žalobci z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku 11 744,76 Kč. Soud žalobě dále vyhověl, pokud žalobce požadoval úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 11 744,76 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na upomínku, která byla součástí oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 4. 2021. Oznámení o postoupení pohledávky bylo předáno poštovnímu úřadu k přepravě dne 14. 4. 2021, následujícího dne tj. 15. 4. 2021 se již upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalované, žalovaná byla povinna plnit okamžitě, tj. do 16. 4. 2021, v prodlení se ocitla již 17. 4. 2021. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O povinnosti žalované doplatit soudní poplatek, soud rozhodl na základě zákona o soudních poplatcích zák. č. 549/1991 Sb. sazebník poplatků - poplatky za řízení. Podle položky 1. b, za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 20 000 Kč do 40 000 000 Kč činí soudní poplatek 5% z této částky. Dle položky 2.1 c za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 20 000 Kč, činí soudní poplatek 4% z této částky. Dle položky 2.2 pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Základem pro výpočet soudního poplatku byla částka 24 140 Kč. Žalobce současně s podáním žaloby uhradil soudní poplatek ve výši 966 Kč. Soud však elektronický platební rozkaz nevydal, doměřil tak žalobci soudní poplatek dle položky 1, tj. ve výši 241 Kč Částku 241 Kč je žalobce povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň – sever ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř.. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, žalované žádné náklady řízení nevznikly. Soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.