7 C 173/2021-19 — Okresní soud Plzeň-sever

Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobci z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], která byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], Sliema SLM [číslo], Malta (dále také„ původní věřitel“). Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel [právnická osoba] uvedenou smlouvou podle § 1879-1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Současně původní věřitel dopisem ze dne [datum] splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávky. Z listin založených ve spise dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. o.z., na základě které poskytl žalovanému téhož dne zápůjčku ve výši [částka] formou bankovního převodu na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky nejpozději dne [datum]. Žalovaný však dlužnou částku žalobci ani původnímu věřiteli jakožto právnímu předchůdci žalobce neuhradil ani zčásti. Žalobce žalobou v této věci požadoval po žalovaném pouze jistinu [částka], poplatek za poskytnutí zápůjčky nepožadoval. Soud dospěl k závěru, že uplatněný nárok žalobce je po právu, a proto bylo žalobě vyhověno v plném rozsahu. Podle § 1970 o.z. má žalobce též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vl. nařízení č. 351/2013 Sb. jdoucí od [datum], tj. ode dne následujícího po splatnosti, do zaplacení. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky [částka] na [částka] dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit [částka]. Úspěšný žalobce má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku [částka], doplatku soudního poplatku [částka], odměny advokáta podle § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po [částka] a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po [částka], 21 % DPH ze základu [částka] v částce [částka], celkem [částka].