7 C 180/2021-13 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se vůči žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení na straně žalované na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobci. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobce vyjádřil souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel, [právnická osoba], uvedenou smlouvou podle § 1879- 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] na žalobce. Současně původní věřitel, [právnická osoba], dopisem ze dne [datum], který dle podacího lístku byl odeslán žalovanému dne [datum], splnil svoji informační povinnost vůči žalované týkající se postoupení pohledávky. Ze smlouvy [číslo] která odkazovala na smluvní podmínky, je zřejmé, že smluvní strany spolu uzavřely smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalované částku [částka] s tím, že žalované byla celá částka předána v hotovosti v místě jejího bydliště, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zapůjčenou částku vrátit s navýšením o [částka], celkem tedy [částka] v 60 pravidelných týdenních splátkách po [částka] (poslední splátka ve zbytku). Žalobce uvedl, že žalovaná neplatila řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradila celkem pouze [částka]. S ohledem na tuto skutečnost žalobce uplatňoval zaplacení [částka] ([částka] – [částka]) na nevrácené jistině. Vedle toho žalobce uplatňoval zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky a dále až do zaplacení. Žalobce prokázal, že žalované byla zaslána poštou předžalobní upomínka ze dne [datum], odeslaná žalované dne [datum]. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. Uzavřenou smlouvu soud shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. v prosinci 2017 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u zápůjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností od jednoho roku do pěti let pro potřeby domácnosti 9,45 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 28,35 %. Navýšení zápůjčky [částka] o [částka] (při délce zápůjční doby 60 týdnů) maximální akceptovatelnou hranici úroku 28,35 % ročně přesahuje více než dvojnásobně, když za rok měla žalovaná zaplatit [částka], nejvyšší akceptovatelná hranice však odpovídá částce [částka] ročně. Soud tak považoval uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. Žalovaná od právního předchůdce žalobce převzala částku [částka], uhradila celkem [částka]. Soud tak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od [datum] až do zaplacení, když žalobce zaslal žalované dne [datum] oznámení o postoupení pohledávky. V souladu s ustanovením § 573 o.z. se oznámení mohlo dostat do dispoziční sféry žalované dne [datum], žalovaná se dostala do prodlení následující den. Ve zbývající části, kdy žalobce požadoval úrok z prodlení nad rámec shora uvedeného, byla žaloba zamítnuta. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku s ohledem na skutečnost, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch v poměru 92 % (neúspěšný byl z 8 %). Právo na náhradu nákladů řízení ve výši 84 % tedy svědčí žalobci. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek [částka], doplatek soudního poplatku [částka], odměna advokáta ve výši [částka] podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po [částka], paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po [částka], a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. také náhrada 21 % DPH ze základu [částka] v částce [částka], tj. celkem tedy [částka], z toho žalobci náleží poměrná část odpovídající 84 %, tj. [částka]. Tuto částku je žalovaná povinna uhradit na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.