7 C 247/2021-14 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň-sever dne 31. 8. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 12 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10 %. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že pohledávku za žalovanou nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], IČ [číslo], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 15. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 14. 2. 2020. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Pro prověření schopnosti žalovanou úvěr splácet byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek za poskytnutý úvěr ve výši 2 400 Kč splatných v den splatnosti úvěru, tj. 14. 2. 2020. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu, celková výše nároku žalobce za žalovanou činí 12 400 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O žalobě soud rozhoduje v souladu s ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupce žalobce i žalovaná se práva účasti na projednání věci vzdali. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s listinou Základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákoníku, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle nálezu Ústavního soudu IV.ÚS 457/10 výkonu práva, který jeho zneužitím soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 uzavřené mezi poskytovatelem společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], [IČO] a žalobcem jako postupníkem vyplynulo, že původní věřitel pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobci v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku a následující. Postoupení pohledávky bylo žalované postupitelem oznámeno sdělením ze dne 13. 4. 2021. Z důkazu Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 15. 1. 2020 a dále z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě uzavřené smlouvy se úvěrující zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku s navýšením 2 400 Kč úvěrujícímu uhradit do 14. 2. 2020 RPSN smlouvy o úvěru činí 1 270 % ročně. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům jako celek, je tak absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 občanského zákoníku je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplynulo, že právní předchůdce žalobce žalované poskytl relativně nízkou částku. Z uvedeného vyplývá, že žalovaná musela být v tíživé situaci. Právní předchůdce žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absolutně velké navýšení 1 270 % a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 10,79 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do 1 roku). Dle výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 32,37 % ročně. Není rozhodné, zda právní předchůdce žalobce navýšení nazval poplatkem či úrokem. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. např. rozhodnutí soudního dvora Evropské unie ve věci C [číslo]). Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 1806 občanského zákoníku a následující. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10 000 Kč, žalovaná ničeho neuhradila. Soud tak žalované uložil uhradit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 1 000 Kč. Žalobě bylo dále vyhověno z části, pokud žalobce požadoval úrok z prodlení ve výši 10 %, přičemž úrok z prodlení byl přiznán žalobci v návaznosti na upomínku k zaplacení dlužné částky, která byla součástí oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2021. Zásilka byla předána poštovnímu úřadu k přepravě dne 13. 4. 2021, následujícího dne, tj. 14. 4. 2021, se již zásilka mohla dostat do sféry dispozice žalované, žalovaná byla povinna plnit okamžitě, tj. do 15. 4. 2021. Dne 16. 4. 2021 se již ocitla v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč soud rozhodl na základě zákona o soudních poplatcích, zák. č. 549/1991 Sb., Sazebník poplatků, dle položky 1, 1a) za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, činí soudní poplatek 1 000 Kč. Dle položky [číslo] b) za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší, než 10 000 Kč do 20 000 Kč včetně, činí soudní poplatek 800 Kč. Dle položky 2.2 pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli doplatek do výše položky 1. Soud platební rozkaz nevydal, doměřil tak žalobci soudní poplatek dle položky 1. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci úspěšný ze 73 %, z 27 % byl neúspěšný, žalobci tak náleží 46 % nákladů řízení. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, který žalobce již uhradil a 200 Kč, tedy částku, kterou žalobce ještě bude povinen uhradit, další náklady řízení představují náklady za právní zastoupení dle vyhl. č. 187/1996 Sb., § 14b, odst. 1 za 3 úkony právní pomoci á 300 Kč, rovná se 900 Kč, 3 režijní paušály dle § 14b odst. 5 písm. a), rovná se 300 Kč, 21 % DPH z odměny a režijního paušálu činí 252 Kč, celkem náklady řízení žalobce činí 2 452 Kč (jde o následující úkony za právní služby za 1. příprava převzetí věci, 2. sepis předžalobní upomínky, 3. sepis žaloby). S ohledem na míru úspěchu a neúspěchu soud žalobci přiznal 46 % účelně vynaložených nákladů řízení, tj. částku 1 127,92 Kč. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel i k požadovanému příslušenství (viz. nález Ústavního soudu I. ÚS 2717/08).