7 C 248/2021-15 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 5. 12. 2018 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“), která následně předmětnou pohledávku postoupila žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 5 000 Kč se splatností ke dni 15. 2. 2019, a to s nulovým úrokem. Žalovaná však na svůj dluh ničeho neuhradila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 bylo zjištěno, že postupitel společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobci v souladu s ustanovením § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna původním věřitelem oznámením ze dne 16. 5. 2021 ve smyslu ustanovení § 1882 o.z. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 15. 12. 2018 smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. o.z., a to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalované poskytnout částku 5 000 Kč, což splnil dne 15. 12. 2018 bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve dvou splátkách po 2 500 Kč se splatností ke dni 15. 1. 2019 a 15. 2. 2019. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl sjednán ve výši 0 Kč. Žalovaná však neuhradila na úvěr žádnou částku, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne 16. 5. 2021, která byla dána k doručení téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. Žalovaná tak dluží žalobci částku 5 000 Kč. Podle § 1970 odst. 1, odst. 2 o.z. má žalobce též nárok na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti do zaplacení. Podle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, činí za návrh na zahájení občanského soudní řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, soudní poplatek 1 000 Kč. Dle položky 2, odst. 1 písm. a) za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění do 10 000 Kč, činí soudní poplatek 400 Kč. Podle položky 2, odst. 2 pokud soud platební rozkaz nevydá, pokračuje v řízení a doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Soud platební rozkaz nevydal s ohledem na výši poplatku, žalobkyni tak doměřil soudní poplatek ve výši 600 Kč ve výroku II. tohoto rozsudku. Náklady řízení celkem tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč, doplatek soudního poplatku 600 Kč, odměna advokáta 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 100 Kč, a z důvodu, že zástupce žalobce prokázal, že je plátcem DPH náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu 900 Kč v částce 189 Kč, tj. celkem tedy 2 089 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 AT, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.