7 C 250/2021-12 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku představované pohledávkou vzniklou z titulu smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 19. 3. 2009 uzavřenou mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ banka“). Na základě této smlouvy banka zřídila žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se naproti tomu zavázal svěřit bance peněžní prostředky, dodržovat podmínky sjednané ve smlouvě, platit poplatky dle platného sazebníku a udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku, této povinnosti však žalovaný nedostál a dostal se na svém bankovním účtu do nepovoleného záporného zůstatku, který nevyrovnal, a proto banka v souladu se smluvními podmínkami smlouvu vypověděla ke dni 30. 9. 2020. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že v daném případě bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů předložených účastníky a k výzvě soudu učiněné dle § 115a o.s.ř. žalovaný nevyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, postupoval soud podle uvedeného zákonného ustanovení a věc rozhodl bez nařízení jednání. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel s žalobcem (I- [právnická osoba]) dne 21. 1. 2021 ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“) smlouvu o postoupení, na jejímž základě postoupil na uvedenou společnost pohledávky ze smlouvy o úvěru, mezi jinými i pohledávku za žalovaným z titulu nepovoleného debetu na běžném účtu č. [bankovní účet]. [příjmení] o postoupení pohledávky žalovaného informovala ve smyslu § 1883 o.z. oznámením ze dne 2. 2. 2021. Soud tedy má za důvodný závěr, že žalobce je v projednávané věci aktivně legitimován. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi bankou a žalovaným byla dne 19. 3. 2009 uzavřena v souladu s ustanovením § 708 odst. 1 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, smlouva o běžném účtu. Jelikož na účtu žalovaného vznikl nepovolený debetní zůstatek, který žalovaný přes upomínky a výzvy banky nevyrovnal, banka smlouvu z důvodu přečerpání finančních prostředků do nepovoleného debetu ke dni 30. 9. 2020 vypověděla. Dlužná částka je představována nepovoleným záporným zůstatkem ve výši 202,79 Kč. Dále žalobci svědčí nárok na zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanoveními § 1 a 2a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce doložil, že má vůči žalovanému nárok na zaplacení shora uvedené částky se zákonným úrokem z prodlení, a proto bylo s ohledem na shora citovaná ustanovení žalobě zcela vyhověno. Výrokem II. tohoto rozsudku soud uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 400 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 600 Kč. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142a o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč, doplatku soudního poplatku 600 Kč, odměně dle ustanovení § 14b odst. 4 ve výši 202,79 Kč (omezeno výší tarifní hodnoty) a dále navýšení o paušální náhradu výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky po 100 Kč za tři úkony právní služby a konečně navýšení o 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. z částky 205,79 Kč, tj. 105,59 Kč Celkem na nákladech řízení bylo přiznáno 1 608,38 Kč Lhůta k zaplacení byla u obou výroků rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu nákladů řízení, postupoval soud v souladu s ustanovením § 14b citované vyhlášky, neboť v daném případě se dle jeho názoru jedná o tzv. formulářovou žalobu, jak ji specifikoval Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 29. 3. 2012, spisová značka I. ÚS 3923/11 (tento nález je přístupný na [webová adresa]).