7 C 253/2021-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 12 550 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 14. 10. 2018, uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobci. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, když žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. 3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 bylo zjištěno, že původní věřitel, [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uvedenou smlouvou podle § 1879- 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobce. Současně původní věřitel dopisem ze dne 19. 2. 2021, který dle podacího lístku byl odeslán žalovanému dne 22. 2. 2021, splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávek. Ze smlouvy [číslo] je zřejmé, že smluvní strany spolu dne 14. 10. 2018 uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč s tím, že žalovanému byla celá částka předána v hotovosti v místě jeho bydliště, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčenou částku vrátit s navýšením o 12 000 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč, a to v hotovosti do rukou oprávněného zástupce [příjmení] [jméno]. 4. Žalobce uvedl, že žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradil na úvěr celkem pouze 2 450 Kč. S ohledem na tuto skutečnost žalobce uplatňoval zaplacení 12 550 Kč (15 000 Kč – 2 450 Kč) na nevrácené jistině. Vedle toho žalobce uplatňoval zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky a dále až do zaplacení. Žalobce prokázal, že žalovanému byla zaslána poštou předžalobní upomínka, odeslaná žalovanému dne 14. 5. 2021. 5. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 6. Soud shora uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. v říjnu 2018 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností od jednoho roku do pěti let pro potřeby domácnosti 8,97 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 26,91 %. Je sice pravdou, že smluvní úrok byl dle smluvních podmínek stanoven ve výši 32,15 % ročně, avšak při posuzování platnosti smlouvy musí soud posuzovat smlouvu jako celek s veškerými náležitostmi. Je zřejmé, že celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec poskytnuté částky úvěru, notně přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období a je nutno pohlížet na uzavřenou smlouvu jako na smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o.z, neboť smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutý úvěr, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy. Částky, které měl žalovaný uhradit, tak dosahují ve svém souhrnu 80 % jistiny. V tomto ohledu je třeba hodnotit ujednání ve smlouvě o úvěru ohledně nároku na souhrnný poplatek ve světle § 580 o.z. jako ujednání, které je v rozporu s požadavkem dobré víry a které znamená újmu spotřebitele a značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je tedy ujednáním absolutně neplatným. Žalobci tak z důvodu absolutní neplanosti smlouvy vznikl nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. 7. Soud z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 12 550 Kč (15 000 Kč – 2 450 Kč, které žalovaný uhradil). Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 žalovanému doručeno nejdříve třetí pracovní den od jeho odeslání dne 22. 2. 2021, tj. 25. 2. 2021. V oznámení byla stanovena lhůta 10 dnů k úhradě od doručení, žalovaný se tak dostal do prodlení až dne 9. 3. 2021, když konec lhůty vycházel na neděli 7. 3. 2021, a v této souvislosti byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části, kdy žalobce požadoval úrok z prodlení nad rámec shora uvedeného, byla žaloba zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch v poměru 89,5 % (neúspěšný byl z 10,5 %). Právo na náhradu nákladů řízení ve výši 79 % tedy svědčí žalobci. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 800 Kč, odměna advokáta ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 300 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč, a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. také náhrada 21 % DPH ze základu 1 200 Kč v částce 252 Kč, tj. celkem tedy 2 252 Kč, z toho žalobci náleží poměrná část odpovídající 79 %, tj. 1 779 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.