7 C 26/2021-23 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne 27. 1. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 4 203 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 203 Kč od 28. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 %. 2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], ST Business Centre, 120 The Strand, Gzira, GZR [číslo], Malta, jako původním věřitelem a postupitelem, a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 4 202,55 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 27. 5. 2020. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, do uvedeného data peněžní prostředky nevrátil. Právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, předžalobní upomínka mu byla odeslána [datum]. 3. K výzvě soudu žalobce doplnil (změnil) žalobní tvrzení. Uvedl, že žalovaný čerpal dne 27. 8. 2019 úvěr ve výši 5 000 Kč. Dle nejmladší faktury splatné [datum] dlužil částku [částka]. [příjmení] se skládá ze součtu výběrů a poplatků za výběry žalovaného dle smlouvy o revolvingovém úvěru v celkové výši [částka] již snížených o případné úhrady, dále náhrady účelně vynaložených nákladů 3 x [částka] a z úroků za období čerpání ve výši [částka]. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému ústnímu jednání se nedostavil. 5. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 6. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 7. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakože právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají prověřitelé na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 10. Z dokazování vyplynulo, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], ST Business Centre, 120 The Strand, Gzira, GZR [číslo], Malta, jako postupitel, postoupil pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, jako postupníkovi, na základě smlouvy ze dne [datum] ve smyslu ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku. Uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne [datum] soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Z článku II. bod 4. vyplývá, že strany se dohodly, že úvěr se bude úročit úrokovou sazbou podle sazebníku, která ke dni uzavření smlouvy činí 8,5 % měsíčně, tzn. 102 % ročně. Žalovaný se dále zavázal hradit poplatek za čerpání úvěru, a to ve výši 12,5 % z každého čerpání. RPSN smlouvy o úvěru činí 262,91 % ročně. Uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne [datum] tak soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům jako celek, je tak absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Aplikace dle ust. § 577 občanského zákoníku je vyloučená. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl relativně nízkou částku (žalovaný čerpal částku [částka]). Z uvedeného vyplývá, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absolutně velké navýšení 262,9 % p. a., a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 8,41 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do jednoho roku) a 8,38 % (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností od jednoho do pěti roků). Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). Soud tedy považoval uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou jako celek. I při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Bylo tak třeba provést vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku. Soud mohl pouze dovodit, že žalovaný původně čerpal částku [částka] dne [datum]. Žalobce k důkazu předložil výpis z účtu za období od [datum] do [datum]. Z uvedeného výpisu vyplývá, že zůstatek po poslední platbě k datu [datum] činí [částka]. Po tomto datu byly žalovanému dne [datum] naúčtovány poplatky ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], [datum] úroky ve výši [částka]. Z výpisu je zřejmé, že žalovaný určitou částku uhradil, nebylo však možné zjistit, jakou částku uhradil. Zástupce žalobce se k nařízenému ústnímu jednání nedostavil, přestože u ústního jednání došlo k poučení ve smyslu ust. § 119a o.s.ř. a § 118b o.s.ř. ohledně koncentrace řízení. S ohledem na nepřítomnost zástupce žalobce žalobce nedoplnil do skončení prvního jednání řádně žalobní tvrzení, neuvedl totiž soudu, jakou částku žalovaný od počátku smluvního vztahu uhradil. Soud tak nemohl vyčíslit bezdůvodné obohacení žalovaného. Žaloba tak musela být v plném rozsahu zamítnuta. 11. O povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek soud rozhodl na základě zákona o soudních poplatcích zák. č. 549/1991 Sb., sazebník poplatků, poplatky za řízení, položka 1 bod 1 písm. a) za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky [částka], činí soudní poplatek [částka]. Dle položky 2 bod 1 písm. a) za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění do částky [částka] včetně, činí soudní poplatek [částka]. Dle položky 2 bod 2, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. 12. Žalobce uhradil soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud však elektronický platební rozkaz nevydal. Žalobci tak doměřil soudní poplatek dle položky 1. Soudní poplatek ve výši 600 Kč je žalobce povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň – sever ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. 13. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, žádné náklady řízení mu však nevznikly. Soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.