7 C 319/2019-144 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň-sever dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud určil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha v obci [obec], k. ú. [část obce], vedený na [list vlastnictví] u KÚ pro [příjmení] kraj, katastrální pracoviště Plzeň-sever. 2. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že žalobce nabyl darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum] od svých prarodičů, manželů [jméno] a [jméno] [příjmení], nemovitosti vedené nyní na [list vlastnictví] pro obec Krsy, k. ú. [část obce] u KÚ pro [příjmení] kraj, katastrální pracoviště Plzeň-sever. Žalobce nabyl pozemek st. 49 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [část obce] – č. ev. 21 – stavba pro rodinnou rekreaci a následně získal pozemek parc. [číslo] – zahrada. Předmětné nemovitosti byly ve vlastnictví širší rodiny žalobce nejméně od roku 1964, když předmětné nemovitosti nabyli manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] kupní smlouvou ze dne [datum], která byla registrována [anonymizováno] notářstvím [okres] dne 17. 12. 1964 pod č. reg. I 242/64. Žalobce převzal k užívání od svých prarodičů do vlastnictví shora specifikované nemovitosti v rozsahu, tak jak je prarodiče žalobce po celou dobu užívali v hranicích, jak je užívali i právní předchůdci prarodičů žalobce, když celá nemovitost je oplocena dřevěným plotem a v celém rozsahu oploceného pozemku jsou situovány jednotlivé stavby nezapisované na příslušném listu vlastnickém. Žalobce až do roku 2019, kdy zvažoval po úmrtí svých prarodičů prodej uvedených nemovitostí, nevěděl, že část zahrady, kterou on i jeho právní předchůdci jako vlastníci užívali, není součástí nemovitostí, které nabyl do svého vlastnictví, když tato část jím užívaného pozemku je označena jako parc. [číslo] – ostatní plocha. Na tomto pozemku, který je oplocen spolu s ostatními nemovitostmi žalobce souvislou dřevěnou hradbou, vybudoval žalobce před několika lety kryté stání pro automobil. Právní předchůdce žalobce, jeho dědeček pan [jméno] [příjmení] na základě povolení od ONV [okres] ze dne [datum] vybudoval na předmětném pozemku studnu k zásobování nemovitosti pitnou vodou. Navíc jiný přístup než přes pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví žalobce na pozemek parc. [číslo] neexistuje, a to ani v minulosti, kdy tyto nemovitosti drželi právní předchůdci žalobce. Je tak zřejmé, že žalobce v souladu s ustanovením § 1095 obč. zákoníku vydržel pozemek parc. č. 846 ke dni 1. 1. 2019, když podle občanského zákoníku [číslo] 1964 Sb. byl předmětný pozemek vydržen minimálně ode dne [datum], tedy do oprávněného užívání je nezbytné započítat i dobu právních předchůdců žalobců nejméně od [datum], kdy předmětný pozemek, tj. parc. [číslo] nepřetržitě užíval a užívá dosud, tj. po dobu delší 20 let, přičemž tak činil s přesvědčením a v dobré víře, že je vlastníkem celé oplocené zahrady, tj. včetně pozemku parc. [číslo]. Lze tedy mít za to, že žalobce jako poctivý držitel se stal jejím vlastníkem na základě vydržení dle § 1095 obč. zákoníku v platném znění. 3. První žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když nárok uplatněný žalobcem neuznal a shledal ho zcela nedůvodným. První žalovaný poukazoval na to, že předmětný pozemek parc. [číslo] o výměře 377 m2 – ostatní plocha, jiná plocha v obci [obec], k. ú. [část obce] na základě kupní smlouvy ze dne [datum] převedl do podílového spoluvlastnictví žalovaných 1, 3), 4). Žalovaný [číslo]) poukazoval na to, že spor není pasivně legitimován, pozemek, k němuž se žalobce domáhá určení vlastnického práva, nebyl ke dni podání žaloby ve vlastnictví prvního žalovaného, přičemž žalobce se žalobou ani nedomáhal určení, že vlastníkem pozemku je první žalovaný. V žalobě o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, musí žalobce tvrdit a prokazovat skutečnosti, z nichž vyplývá, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Tento základní parametr žaloba postrádá. Vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] nemohlo být vydrženo žalobcem ani jeho právními předchůdci v souladu s tehdy platnou právní úpravou obč. zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.). První žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 15. 6. 2010 sp. zn. 22 Cdo 2741/2008, ze dne 27. 2. 2002 sp. zn. 22 Cdo 1398/2000, ze dne 9. 3. 2000 sp. zn. 22 Cdo 1848/98) opakovaně vyslovil, že pokud se nabyvatel nemovitosti na základě právní skutečnosti způsobilé k nabytí vlastnického práva chopí držby pozemku, je jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele, v takovém případě i poměr plochy nabytého a skutečně drženého pozemku. Nejvyšší soud ČR ve svých rozhodnutích dospěl k závěru, že držitel nemohl být v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem, kdy plocha drženého pozemku činí více než polovinu plochy skutečně nabývaného pozemku. Žalobce od svých právních předchůdců (prarodičů) nabyl pozemek st. 49 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 204 m2, jehož součástí je stavba [část obce] – č. ev. 21 – stavba pro rodinnou rekreaci. Pozemek parc. [číslo] má výměru 377 m2, tj. téměř dvojnásobnou (přesně pozemek parc. [číslo] představuje 184,80 % plochy pozemku, st. parc. [číslo]). Kromě toho s pozemkem st. parc. [číslo] nevytváří žádný pravidelný tvar a hranici v terénu. Je tak nepochybné, že k tvrzenému vydržení pozemku parc. [číslo] nemohlo ze strany žalobce ani jeho právních předchůdců vůbec dojít pro absolutní absenci oprávněné držby. Ani odkaz na tzv. mimořádné vydržení dle ustanovení § 1095 obč. zákoníku zák. č. 89/2012 Sb. nemůže na právním posouzení věci ničeho změnit. Zmíněný poměr ploch mezi pozemkem st. parc. [číslo] pozemkem parc. [číslo] je tak extrémní, že by nebylo možno v případě ujmutí se držby pozemku parc. [číslo] hovořit ani o bezelstném či poctivém úmyslu takového putativního držitele. 4. Ještě před zahájením jednání ve věci samé žalobce vzal žalobu vůči prvnímu žalovanému zpět. Soud tak usnesením ze dne 3. 2. 2020 č.j. 7 C 319/2019-71 řízení vůči prvnímu žalovanému zastavil a uložil žalobci uhradit prvnímu žalovanému náklady řízení ve výši [částka] ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce prvního žalovaného. 5. Žalovaní [číslo]), 3), 4) rovněž navrhli zamítnutí žaloby s tím, že s žalobou zásadně nesouhlasí, nárok uplatněný žalobcem v celém rozsahu odmítají. Žalovaní 2), 3), 4) uvedli, že předmětný pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] v dobré víře na základě kupní smlouvy nabyli od prvního žalovaného. Žalovaní 2), 3), 4) se o možnosti odkoupení pozemku dozvěděli z úřední desky [územní celek], kde byl zveřejněn seznam pozemků ve vlastnictví prvního žalovaného určený k prodeji. Z faktu, že seznam pozemků byl vyvěšen na úřední desce obce, mohl se s tímto seznamem kdokoliv včetně žalobce seznámit a požádat o odkup pozemku. Žalovaní 2), 3), 4) ke koupi předmětného pozemku přistoupili proto, že bezprostředně přiléhá k budově č.e. 17 – stavba pro rodinnou rekreaci ve spoluvlastnictví žalovaných 2), 3), 4) a dále proto, že pozemek je již mnoho let z větší části neudržovaný a neužívaný a také proto, že věděli, že žalobce nabízí nemovitosti ve svém vlastnictví, tj. pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] k prodeji. Domnívali se tak, že žalobce o daný pozemek nemá žádný zájem, neužívá jej zřejmě proto, že ví, že mu nepatří. Žalovaní měli také určité obavy, kdo by nemovitost mohl koupit, chtěli tak předejít tomu, aby pozemek přiléhající k jejich budově koupil někdo jiný. Žalovaní 2), 3), 4) museli zaplatit znalecký posudek za cenu pozemku, řádně uhradili kupní cenu pozemku, daň z nabytých nemovitých věcí. Žalovaní 2), 3), 4) odmítají tezi o vydržení pozemku žalobce. Žalobce tvrdí, že pozemek byl držen právními předchůdci žalobce již od roku 1976 a žalobce sám jej měl užívat od roku 1996, přičemž argumentuje ustanoveními zák. č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014. Pokud by měla být 10letá vydržecí doba počítána od roku 1976, resp. 1996, musela by uběhnout ještě za účinnosti zák. [číslo] 1964. Dle žalovaných 2), 3), 4) nemohl být žalobce v dobré víře, že je oprávněným držitelem předmětného pozemku, naopak musel vědět, že mu pozemek parc. [číslo] nepatří, jakož i to, že nepatřil ani jeho právním předchůdcům. Žalobce nabyl pozemek parc. [číslo] na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] Touto smlouvou je darován výlučně pozemek parc. [číslo] spolu s na něm stojící budovou č. ev. 21. V darovací smlouvě je uvedena výměra pozemku parc. [číslo] [částka] m2. Jiné nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí darovány nebyly a jak dárci, tak obdarovaný museli vědět, že jiné nemovitosti darovány nejsou. Žalobce se tak nemohl domnívat, že současně s tímto pozemkem nabývá pozemek o výměře 377 m2, tj. pozemek 2x větší než nabyl na základě darovací smlouvy. Žalovaní [číslo]), 3), 4) odkazují na judikaturu Nejvyššího soudu, např. sp. zn. 22 Cdo 1594/2004, ve kterém se uvádí„ Držba může být oprávněná i v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až okolo 50 % výměru pozemku koupeného. Nelze zcela vyloučit an