7 C 35/2021-28 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu v Karlových Varech dne 5. 1. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 23 720 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 850,86 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 652,80 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 9 % a s úrokem ve výši 11,03 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. 2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (s účinností ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]), došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí smlouvy předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Úvěr byl žalovanému poskytnut za úplatu poplatky a za úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru splatné žalovaným činily 8 760 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 20 760 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru se žalovaný zavázal uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdce žalobce úvěr ke dni [datum] zesplatnil, tím mu vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila na jistině úvěru 12 000 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1 652,80 Kč, poplatku za uzavření ve výši 1 420,80 Kč a administrativním poplatku 1 646,40 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně a v plné výši uhrazen, úročí se mu neuhrazená jistina úvěru ve výši 12 000 Kč od [datum] dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 11,03 % ročně odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1 až 5 let ke dni uzavření smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 9 % ročně. Na základě smluvního ujednání je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny ve výši 12 000 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 1 652,80 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] se všemi právy s ní spojenými včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 12 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 652,80 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1 420,80 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 646,40 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 000 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený do 20. 5. 2020 ve výši 1 850,86 Kč. Dále žalobce požaduje zaplacení úroku z úvěru ve výši 11,03 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 13 652,80 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 652,80 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. 3. V doplnění žalobních tvrzení žalobce uvedl, že žalovaný po uzavření smlouvy uhradil částku 4 040 Kč. Z této částky bylo započteno na poplatek za uzavření smlouvy 480 Kč, na úrok 1 707,20 Kč, na poplatek za správu úvěru ve výši 993,60 Kč, na poplatek za hotovostní výběr splátek 859,20 Kč. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému ústnímu jednání se nedostavil. 5. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 6. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 7. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakože právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají prověřitelé na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 10. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi postupitelem, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalobcem jako postupníkem, ze dne [datum], bylo zjištěno, že pohledávka vymáhaná touto žalobou byla žalobci postoupena v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku a násl. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z důkazu Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce, úvěrující firma [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovaný jako úvěrovaný (dlužník), uzavřeli uvedenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč na dobu splatnosti 13. měsíční splátky. Úvěr byl poskytnut za úroky ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 25,85 % p. a. u úvěru na 13 měsíců. Dlužník se zavázal uhradit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, dále se zavázal věřiteli uhradit poplatek ve výši 2 640 Kč za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 280 Kč Celkem se tak dlužník zavázal věřiteli uhradit částku 20 760 Kč RPSN smlouvy o úvěru činí 189,38 % ročně. 11. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Smlouva se příčí dobrým mravům jako celek, soud jí tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 občanského zákoníku je vyloučena. Právní předchůdce žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absolutně velké navýšení 189,38 % ročně, přičemž k datu uzavření smlouvy o úvěru činil obvyklý úrok při nezajištěném úvěru 8,71 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností od jednoho do pěti roků). Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat navýšení v podobě trojnásobku, tj. ve výši 26,13 % ročně. Je nerozhodné, že právní předchůdce navýšení účelově rozděluje na úrok a další poplatky (poplatek za uzavření smlouvy, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek). Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li smlouvu o úvěru věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). Soud tak proved