7 C 366/2020-17 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdil, že žalovaná cestovala ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] veřejnými dopravními prostředky, jejichž provozovatelem je žalobce, aniž se na výzvu pověřené osoby mohla prokázat platnou jízdenkou. Je tedy povinna zaplatit jízdné ve výši 5x [částka] a přirážku k jízdnému ve výši 5x [částka], tj. celkem [částka], a úrok z prodlení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovil souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaná cestovala dne [datum] trolejbusovou linkou [číslo] ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] trolejbusem linky [číslo] ve všech případech bez platného jízdního dokladu. Je tedy povinna zaplatit jízdné spolu s přirážkou v celkové výši [částka]. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“), přičemž nárok odpovídající přirážce k jízdnému byl posuzován podle § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobce též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal v plné výši právo na jejich náhradu, a to v částce [částka], kdy náklady jsou tvořeny soudním poplatkem za žalobu ve výši [částka] a paušální náhradou hotových výdajů ve výši [částka] dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po [částka]. Soud dále uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.