7 C 368/2020-52 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne 19. 10. 2020 se žalobce domáhal zaplacení částky 17 999,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 2. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 %. 2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], Sliema SLM [číslo], Malta, jakožto původní věřitel pohledávek a postupitel, uzavřela dle 18. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jakožto postupníkem. Na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek ze [právnická osoba] na [právnická osoba], a to včetně pohledávky, která je předmětem této žaloby. Společnost [anonymizováno] uzavřela dne 19. 12. 2019 smlouvu u postoupení pohledávek s žalobcem, jakožto postupníkem. Na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek ze [právnická osoba] na žalobce, a to včetně pohledávky, jejíž uhrazení žalobce na základě této žaloby požaduje. Společnost [anonymizováno] dne 26. 6. 2017 jakožto věřitel uzavřela s žalovaným jakožto dlužníkem smlouvu o revolvingovém úvěru. Nedílnou součástí smlouvy jsou dle čl. I odst. 2 smlouvy obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku. Společnost [anonymizováno] kladně posoudila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr. Na základě smlouvy se věřitel zavázal žalovanému poskytnout neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou dle čl. II odst. 1 až 3 smlouvy a žalovaný se zavázal věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně dle čl. IV odst. 1 smlouvy a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru dle čl. IV odst. 2 smlouvy splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Výše minimální pravidelné splátky i celkové dlužné částky v souladu s čl. V smlouvy a bodu 9.9 obchodních podmínek byla sdělována dlužníku vždy ve výpisu, kterým se rozumí pravidelný soupis částek splatných dlužníkem na základě smlouvy včetně dalších údajů pro účely splácení dluhu dlužníka vůči věřiteli. Minimální pravidelná splátka je splatná vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaný na základě smlouvy o revolvingu čerpal celkem částku 37 400 Kč. Dostal se však do prodlení, když neuhradil ani minimální pravidelnou splátku. Z celkové čerpané výše úvěru žalovaný neuhradil jistinu ve výši 17 999,52 Kč. Žalobci dále vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od data splatnosti 27. 2. 2019 až do úplného zaplacení. Žalobci dále vznikl v souvislosti s čerpáním úvěru nárok na úrok z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně dle čl. IV odst. 1 smlouvy, který neuhradil, a to z čerpaného úvěru ve výši 17 999,52 Kč od 26. 2. 2019 do dne splatnosti 26. 2. 2019. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému ústnímu jednání se nedostavil. 4. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 5. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 6. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakože právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají prověřitelé na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 9. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019, uzavřené mezi původním věřitelem [právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] SLM [číslo], Malta, jako postupitelem a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], bylo zjištěno, že původní věřitel pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil společnosti [právnická osoba] a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupila žalobci v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku. 10. Z důkazu Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 26. 6. 2017 soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku a násl. Věřitel se zavázal žalovanému poskytnout bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky splatit v pravidelných měsíčních splátkách způsobem uvedeným ve smlouvě. RPSN smlouvy o úvěru činilo 264,42 % ročně. 11. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 26. 6. 2017 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Smlouva se příčí dobrým mravům jako celek, soud jí tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 občanského zákoníku je vyloučena. Právní předchůdce žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absolutně velké navýšení 264,42 % ročně. Dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do jednoho roku činila 9,72 % ročně a u půjček a úvěrů se splatností od jednoho do pěti roků 8,63 % ročně. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 tak bylo možné tolerovat maximální navýšení v podobě trojnásobku průměrné úrokové sazby dle statistiky ČNB u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutné považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 26. 6. 2017 za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li smlouvu o úvěru věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). Soud se tak pokusil provést vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku a násl. 12. Žalobce tvrdil, že žalovaný vyčerpal celkem částku 37 400 Kč, konkrétně dne 26. 6. 2017 částku 10 000 Kč, 1. 9. 2017 částku 2 000 Kč, 2. 11. 2017 částku 1 100 Kč, 1. 12. 2017 částku 2 000 Kč, 13. 12. 2017 částku 4 000 Kč, 12. 2. 2018 částku 3 000 Kč, 13. 2. 2018 částku 1 500 Kč, 15. 5. 2018 částku 10 000 Kč, 17. 8. 2018 částku 1 100 Kč, 17. 9. 2018 částku 1 000 Kč a 27. 12. 2018 částku 1 700 Kč. Žalobce však nebyl schopen vyjádřit se k tomu, jakou částku žalovaný uhradil a na co byly konkrétní úhrady započteny. Žalobce soudu předložil výpisy z účtu za období od 26. 6. 2017 až do 26. 2. 2019. Z předložených výpisů je zřejmé, jaké částky žalovaný čerpal, je zřejmé jaké poplatky a úroky mu byly účtovány. Z výpisů však není zřejmé, jaké částky žalovaný na sm