7 C 373/2020-16 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek www.viasms.cz mezi žalovaným a [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ původní věřitel“). Úvěr měl být splacen nejpozději do [datum], přičemž žalovaný neuhradil žádnou částku. Původní věřitel následně postoupil předmětnou pohledávku na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Dle zjištěného skutkového stavu uzavřel původní věřitel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout částku [částka], což splnil téhož dne bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do [datum]. Úvěr byl úročen sazbou 0,20 %, přičemž úrok z úvěru je zahrnut v platbě poplatku za poskytnutí úvěru a představoval [částka]. Žalovaný však na dlužnou částku neuhradil nic, a to ani přes předžalobní upomínku, která mu byla odeslána dne [datum]. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalovaným a původním věřitelem byla podle § 2395 o.z. uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka]. Úvěr měl být vrácen nejpozději dne [datum]. Žalovaný však na úvěr nezaplatil žádnou částku. Tím žalobci vznikl nárok na zaplacení dlužné částky. Podle § 1970 odst. 1, odst. 2 o.z. má žalobce též nárok na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, soud tak žalobci přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení celkem tvoří vyměřený soudní poplatek [částka], odměna advokáta žalobce ve výši [částka] podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po [částka] a paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky za tři úkony právní služby po [částka]. Jelikož zástupce žalobce prokázal, že je plátcem DPH, náleží mu dle § 137 odst. 3 o.s.ř. rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu [částka] v částce [částka], tj. celkem tedy [částka]. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku [částka]. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobci doměřen soudní poplatek z částky [částka] na [částka] dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit [částka].