7 C 425/2020-28 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň-sever dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 %. Žalobce odůvodňuje žalobu tím, že žalovaný coby úvěrovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] dle zák. [číslo] dle ustanovení § 2395 a následující obč. zákoníku. Žalobce coby postupník uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO], coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši [částka] s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši [částka], a to ve 14 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil, sjednaný úvěr poskytl žalovanému [datum], což žalovaný stvrdil podpisem. Žalovaná částka [částka] je tak tvořena neuhrazenou jistinou úvěru po lhůtě splatnosti, kterou žalobce uplatňuje ve výši [částka], úrok z úvěru, který žalobce uplatňuje ve výši [částka], neuhrazený poplatek za poskytnutí a sjednání úvěru, který žalobce uplatňuje ve výši [částka], neuhrazený poplatek za vyhodnocení úvěru, který žalobce uplatňuje ve výši [částka] a neuhrazený inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek, který žalobce uplatňuje ve výši [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupce žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali. 4. Podle § 2 odst. 1 obč. zákoníku každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které si tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 5. Podle § 2 odst. 3 obč. zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 6. Podle § 580 obč. zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle nálezu Ústavního soudu IV ÚS 457/10 výkonu práva, který jeho zneužitím soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 8. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále například sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovanými peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 9. Žalobce prokázal, že dne [datum] jako postupník uzavřel s původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO], coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky a žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. 10. Z důkazu smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], jako úvěrující, a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující obč. zákoníku a dle zák. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru). Na základě uzavřené smlouvy se úvěrující zavázal úvěrovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši [částka], žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit s navýšením [částka] v 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka], přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy. RPSN smlouvy o úvěru činí 187,60 % ročně. 11. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Smlouva o úvěru se příčí dobrým mravům jako celek, je tak absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 věta první obč. zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ustanovení § 577 obč. zákoníku je vyloučena. Právní předchůdce žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absurdně velké navýšení. K datu uzavření smlouvy o úvěru, tj. k datu [datum], činil obvyklý úrok při nezajištěném úvěru 10,62 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností od 1 do 5 roků). Uzavřel-li smlouvu o úvěru věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva. Tomuto závěru podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). Je přitom nerozhodné, že právní předchůdce žalobce navýšení účelově rozdělil na 4 položky, a to na úrok ve výši [částka], poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a inkaso plateb v hotovosti ve výši [částka]. Rozhodující je posouzení RPSN, které činí 187,60 % ročně. V obdobných případech soud postupuje takovým způsobem, že provede vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 obč. zákoníku a následující. V projednávané věci však právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl plnění ve výši [částka], žalovaný přeplatil, uhradil [částka]. Žalovaný tak žalobci z titulu bezdůvodného obohacení ničeho nedluží. Žaloba byla proto zamítnuta v plném rozsahu. 12. Podle zákona o soudních poplatcích zák. č. 549/1991 Sb. poplatky za řízení, položka 1. z návrhu na zahájení občanského řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky [částka], činí soudní poplatek [částka]. Dle položky 2.1 za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění v částce nižší než [částka] do [částka] včetně, činí soudní poplatek [částka]. Dle položky 2.2, pokud soud platební rozkaz nevydá, pokračuje v řízení, vyměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. 13. Žalobce uhradil soudní poplatek ve výši [částka]. Soud elektronický platební rozkaz nevydal, žalobci tak byl vyměřen soudní poplatek do výše položky 1 ve výši [částka] Částku [částka] je žalobce povinen uhradit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. 14. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů řízení, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci zcela neúspěšný, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.