7 C 7/2021-29 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, s úrokem ve výši 10,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec] (s účinností ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Dle smluvního ujednání nedílnou součástí smlouvy byl předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Úvěr byl poskytnut žalovanému za úplatu, poplatky a úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily [částka]. Celkovou dlužnou částku [částka] odpovídající součtu poskytnutého úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdce žalobce úvěr ke dni [datum] zesplatnil, vzniklo mu tak právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky, která činila na jistině úvěru [částka], úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru [částka], poplatku za uzavření úvěru [částka], administrativního poplatku [částka]. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně a v plné výši uhrazen, uhrází se neuhrazená jistina úvěru ve výši [částka] od [datum] úrokem s úrokovou sazbou ve výši 10,25 % ročně od povídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1 až 5 let ke dni uzavření smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně. Na základě smluvního ujednání aprobovaného občanským zákoníkem je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny ve výši [částka] a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši [částka]. Právnímu předchůdci žalobce rovněž vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty. Pohledávka za žalovaným byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho, žalobce tak požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši [částka], úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši [částka], úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka], úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení vyčísleného do [datum] ve výši [částka]. Žalobce dále požaduje úroky z úvěru ve výši 10,25 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši [částka] od [datum] do zaplacení, zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky [částka] sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši [částka], úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby žalobce žalovanému odeslal výzvu k zaplacení dlužné částky, dlužná částka však nebyla uhrazena. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. K nařízenému ústnímu jednání se zástupce žalobce i žalovaný nedostavili, svou neúčast u ústního jednání omluvili. 5. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jen ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami na nichž spočívá ten to zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které si tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 6. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 7. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle nálezu Ústavní soudu IV ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele, na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy, výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 10. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřenou mezi postupitelem společností [právnická osoba] a žalobcem jako postupníkem bylo zjištěno, že původní věřitel pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobci v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 11. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] jako věřitel se zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr v celkové výši [částka] na dobu určitou do splatnosti poslední 14 měsíční splátky. Celkové náklady spotřebitelského úvěru byly následující: úroky ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 24 % p.a. dále se dlužník zavázal uhradit poplatek za uzavření smlouvy ve výši [částka], poplatek za správu úvěru ve výši [částka], poplatek za hotovostní výběr splátek v celkové výši [částka] Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit za poskytnutou jistinu [částka] náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka], tedy celkem částku [částka] v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši [částka]. Součástí uzavřené smlouvy byl předpis splátek, bylo tak možné dopočítat, že obchodní úrok, který je žalovaný povinen celkem zaplatit činí [částka]. 12. Pokud jde o uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum], soud považoval úvěrovou smlouvu neplatnou právě v části, ve které si strany dohodly povinnost žalovaného uhradit navýšení v částce [částka], když právní předchůdce žalobce navýšení účelově rozděluje na různé položky jako úrok, poplatek za uzavření smlouvy, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek. Navýšení tak činí 212,32 % ročně, přičemž v době uzavření smlouvy činil obvyklý úrok při nezajištěném úvěru 8,16 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností od jednoho do pěti roků). Dle citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by bylo možné tolerovat maximální navýšení 24,48 % ročně. Soud se zabýval tím, zda neplatné ujednání v článku II. uzavřené smlouvy, má vliv na uzavřenou smlouvu jako celek, zda tedy je nutno považovat uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou jako celek či lze smlouvu posoudit neplatnou pouze z části, požadované navýšení snížit a přiznat žalobci úrokové navýšení v podobě úroku v obvyklé výši, tj. ve výši 8,16 % ročně. Právní předchůdce žalobce a žalovaný nepochybně mínili uzavřít úvěrovou smlouvu, smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, závazek zaplatit úroky patří k pohybovým znakům smlouvy o úvěru. V minulosti nejvyšší soud rozsudku ze dne 10. 12. 2008 sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 uzavřel, že případná neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla do doby uzavření smlouvy, oproti uvedenému názoru lze poukázat na názor takový, že v případě, pokud žalobce zneužije absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů a to i spotřebitelských a v části, která nepodléhá zákonné regulaci, do smluvních ujednání