7 C 8/2021-30 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne 5. 1. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 39 200 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 932,46 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 23 088 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % a úrokem ve výši 10,79 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. 2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], došlo dne 16. 12. 2017 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí smlouvy také předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Úvěr byl poskytnut žalovanému za úplatu, poplatky a úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 14 600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 34 600 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru se žalovaný zavázal uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 16. 1. 2019 zesplatnil a tím mu vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 20 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 3 088 Kč, poplatku za uzavření 2 368 Kč, administrativním poplatku 2 744 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně a v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 20 000 Kč od 17. 1. 2019 úrokem s úrokovou sazbou ve výši 10,79 % ročně odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1 až 5 let ke dni uzavření smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně. Na základě smluvního ujednání je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a splatná nezaplacená část úroku v pevné výši 3 088 Kč. Právnímu předchůdci žalobce rovněž vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty sjednané smlouvou. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy byla společností [právnická osoba] postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, a to se všemi právy s ní spojenými, a to s účinností ke dni 8. 7. 2020 (s účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]). Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 3 088 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 368 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 744 Kč, smluvní pokutu ve výši 11 000 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 2 932,46 Kč, úrok z úvěru ve výši 10,79 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 23 088 Kč sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 3 088 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. 3. V doplnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný hradil celkem 6 400 Kč, z toho na poplatek za uzavření smlouvy bylo započteno 800 Kč, na úrok 2 512 Kč, na poplatek za správu úvěru 1 656 Kč, na poplatek za hotovostní výběr splátek 1 432 Kč. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému ústnímu jednání se nedostavil. 5. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 6. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 7. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakože právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají prověřitelé na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 10. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 uzavřené mezi postupitelem, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalobcem jako postupníkem, vyplynulo, že původní věřitel pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobci v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku s účinností ke dni 8. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Z důkazu Smlouva o úvěru ze dne 16. 12. 2017 soud zjistil, že původní věřitel, úvěrující společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovaný, uzavřeli smlouvu, jednak dle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a dále dle ust. § 2395 občanského zákoníku a násl. Věřitel se zavázal žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu určitou do splatnosti třinácté měsíční splátky ve výši 2 600 Kč s tím, že úvěr je poskytnut za úrok ve výši 28 % z poskytnuté jistiny na období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 25,85 % p. a. na 13 měsíců. Smluvní strany se dohodly, že dlužník zaplatí poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 4 400 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 14 600 Kč, celková dlužná částka, kterou má dlužník uhradit, činí 34 600 Kč Součástí smlouvy byl předpis splátek ke smlouvě o úvěru. 11. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 16. 12. 2017 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Smlouva se příčí dobrým mravům jako celek, soud jí tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 občanského zákoníku je vyloučena. Právní předchůdce žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdce žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absolutně velké navýšení 189,38 % ročně, přičemž k datu uzavření smlouvy o úvěru, tj. k datu 16. 12. 2017 činil obvyklý úrok při nezajištěném úvěru 8,03 % (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností od jednoho do pěti roků). Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 tak byl věřitel oprávněn požadovat maximálně trojnásobek, tj. ve výši 24,09 % ročně. Právní předchůdce sice ve smlouvě o úvěru konstatuje, že úrokové navýšení činí 24,85 % p. a., což by bylo možné ještě tolerovat, avšak je nutno poukázat na to, že navýšení účelově rozděluje na úroky a další poplatky. Je tak nutno přihlížet k celkovému navýšení, které činí 189,38 % ročně. Uzavře-li smlouvu o úvěru věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností cel