8 C 154/2021-16 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“), která následně předmětnou pohledávku postoupila žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na základě smlouvy původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši [částka] se splatností ke dni [datum]. Žalovaná však na dlužné částce ničeho neuhradila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že postupitel společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobci v souladu s ustanovením § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna původním věřitelem oznámením ze dne [datum] ve smyslu ustanovení § 1882 o.z. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., a to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalované poskytnout částku [částka], což splnil dne [datum] bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve lhůtě 30 dní. Úvěr nebyl úročen. Žalovaná však neuhradila na úvěr žádnou splátku, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum], která byla dána k doručení téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. Žalovaná tak dluží žalobkyni částku [částka]. Podle § 1970 odst. 1, odst. 2 o.z. má žalobkyně též nárok na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. Úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří zaplacený soudní poplatek [částka], odměna advokáta [částka] podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po [částka], paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po [částka], a z důvodu, že zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH, náleží mu podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu [částka] v částce [částka], tj. celkem [částka]. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku [částka]. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.