8 C 175/2021-16 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal na žalované vrácení peněžních prostředků ze smlouvy o úvěru. Tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] s žalovanou smlouvu o úvěru na částku 17 000 Kč s navýšením o 13 912 Kč, tj. celkem 30 912 Kč, kterou se zavázala vrátit nejpozději do [datum]. Žalovaná však uhradila pouze částku 23 930 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka původního věřitele za žalovanou postoupena žalobci. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovanou, kterou žalobce uplatňuje, na nesplacené jistině 4 100,83 Kč, na nesplaceném kapitalizovaném smluvním úroku 108,04 Kč, na nesplaceném poplatku za poskytnutí úvěru 1 535,66 Kč, na nesplacených nákladech za vyhodnocení úvěru 277,67 Kč, na nesplaceném inkasním poplatku 959,80 Kč. A na smluvní pokutě 5 646,84 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Se souhlasem účastníků byla věc projednána bez jednání (§ 115a o.s.ř.), kdy výzva, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání byla žalované spolu s žalobou doručena dne [datum]. Soud proto věc projednal na základě listinných důkazů založených ve spise. Na základě listinných důkazů založených ve spise a s přihlédnutím k žalobním tvrzením dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy o postoupení z [datum] uzavřené podle § 1879 občanského zákoníku mezi žalobcem a společností [právnická osoba], [IČO] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil žalobci pohledávku za žalovanou vymáhanou touto žalobou. Dopisem z [datum] žalobce doložil, že žalovaná byla informována o tom, že k postoupení pohledávky došlo. Žalobce je proto aktivně legitimován k podání žaloby. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovanou [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalované poskytnout částku 17 000 Kč na bankovní účet klienta. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky s poplatkem za poskytnutí úvěru 13 912 Kč, nejpozději do [datum] Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 30 912 Kč. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. R 52/2005 ve vztahu k trestnému činu lichvy stanovila, že k takovému trestnému činu dojde v případě, že poskytnuté plnění ze strany věřitele je v hrubém nepoměru k protiplnění požadovaného po dlužníku, např. při úroku přesahujícím 70% jistiny. Současně je třeba přihlížet k závěrům plynoucím z rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 4084/12 z 11. 12. 2014 a I. ÚS 199/11 z 26. 1. 2012 o tom, že soudní ochrany se nemá dostat subjektů, které evidentně poškozují práva svých klientů, kdy v důsledku hrubě nerovnovážného smluvního postavení v neprospěch spotřebitele, zasahují nejen do právní sféry, ale i osobní. V tomto směru je třeba nahlížet na smluvní ujednání jako na celek a případně učinit závěr o neplatnosti smlouvy jako takové, a nutnosti vypořádání závazků podle pravidel bezdůvodného obohacení dle § 2991 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v prosinci 2015 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností od jednoho roku do pěti let, 10,84 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 32,52 %. Takto sjednaná odměna pak je podle citované judikatury v rozporu s dobrými mravy. V posuzované věci činí výše souhrnného poplatku 13 912 Kč, přičemž úvěr byl poskytnut na 14 měsíců, což znamená, že za rok jde o 11 925,4 Kč, což je ve vztahu k jistině 70 %. Jedná se tedy o odměnu, která je nad povolený limit a ujednání o souhrnném poplatku jako celek je třeba hodnotit jako absolutně neplatné podle § 580 O.Z. Soud tak uzavřenou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaná si půjčila 17 000 Kč, uhradila částku 23 930 Kč, tj. celou jistinu. Žaloba se tak v celém rozsahu zamítá. Soud uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč v souladu s Položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobce byl ve věci neúspěšný, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaná, která se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.