8 C 228/2020-25 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ původní věřitel“), s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému částku [částka], žalovaný se oproti tomu zavázal řádně hradit stanovené měsíční splátky. Výše splátek byla stanovena na [částka]. Žalovaný však dohodnuté splátky řádně nehradil, v důsledku čehož došlo dne [datum] k zesplatnění celého úvěru. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností od téhož dne, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum], který byl dán k doručení poštou téhož dne, jak je patrné z podacího archu. Na podkladě listin založených ve spise dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož byla mezi původním věřitelem a žalovaným dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy o úvěru byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal splácet úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5% z dlužné částky, nejméně však v částce [částka]. Pojištění bylo sjednáno ve výši 5,99% z měsíční splátky úvěru. [ulice] úroková sazba činila 18,09% ročně a RPSN 19,94%. Z důvodu, že žalovaný řádně a včas nehradil sjednané splátky, žalobce ke dni [datum] celý úvěr zesplatnil. K datu zesplatnění žalovaný dlužil na úvěrové jistině [částka], na úrocích [částka], na poplatcích [částka], na pojistném [částka], na smluvní pokutě za prodlení se splácením úvěru [částka], tj. celkem [částka]. V průběhu řízení žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by dluh uhradil ani jinak žalovaný nárok nezpochybnil. Výzvou k zaplacení ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k zaplacení dlužných částek. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem vyplývajícím z ustanovení o úvěru podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel na základě úvěrové smlouvy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal uhradit v měsíčních splátkách, přičemž se tak nestalo. Protože se žalovaný se splácením úvěru dostal do prodlení, využil původní věřitel svého oprávnění a od smlouvy odstoupil a úvěr zesplatnil. Současně mu vznikl nárok na sjednanou smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru. Podle § 1970 o.z. má žalobce též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žaloba se ohledně nákladů s uplatněním pohledávky v částce [částka] s 10% zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení zamítá, jelikož nebyla shledána jako důvodná, když náklady s uplatněním pohledávky nebyly ve smlouvě sjednány. Žalobce má podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. nárok na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokáta podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po [částka], paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 za 3 úkony právní služby po [částka]. Z důvodu, že zástupce žalobce prokázal, že je plátcem DPH, náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu [částka], tj. ve výši [částka]. Žalovaný je tak povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka].