8 C 364/2020-33 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] mezi žalovanou a spol. [právnická osoba], reg. č. [anonymizováno] (dále jen„ původní věřitel“), který pohledávku z uvedené smlouvy postoupil [anonymizována čtyři slova], reg. č. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] (dále jen„ přechodný věřitel“). Ten následně předmětnou pohledávku postoupil žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na základě smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka] se splatností ke dni [datum]. Žalovaný však na dlužné částce neuhradil ničeho. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, bylo proto v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v jejich nepřítomnosti. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že přechodný věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, a to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout částku [částka], což splnil téhož dne bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do [datum]. Úvěr nebyl úročen. Žalovaný však na dlužné částce neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum], která byla dána k doručení téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalovaným a původním věřitelem byla podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka]. Úvěr měl být vrácen nejpozději dne [datum], přičemž se tak ale nestalo. Tím žalobci vznikl nárok na zaplacení dlužné částky. Podle § 1970 odst. 1, odst. 2 o.z. má žalobce též nárok na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. Náklady řízení celkem tvoří zaplacený soudní poplatek [částka], odměna advokáta [částka] podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po [částka] a paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 14b odst. 5 citované vyhlášky za tři úkony právní služby po [částka]. Jelikož že zástupce žalobce prokázal, že je plátcem DPH náleží mu dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř. rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu [částka] v částce [částka], tj. celkem [částka]. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku [částka]. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.