8 C 367/2020-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále také„ původní věřitel“). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobce vyjádřil souhlas s tímto postupem, zatímco žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], z níž bylo zjištěno, že [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která nabyla pohledávku od původního věřitele smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], podle § 1879- 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupila pohledávku za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] na žalobce, který pak dopisem ze dne [datum] splnil svoji informační povinnost vůči žalované týkající se postoupení pohledávky. 4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] je zřejmé, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. Podle smlouvy o úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalované bezúčelový bezhotovostní spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu [částka] Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, výše úroku byla sjednána ve výši 8,5 % měsíčně, poplatek za čerpání pak ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru, RPSN 264,42 %. Žalovaná se na základě smlouvy o revolvingovém úvěru v jejím článku V. zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, nebo [částka], v závislosti na tom, která ze dvou částek je vyšší, a to vždy k 30. dni kalendářního měsíce počínaje dnem [datum] s tím, že celkový počet splátek závisí na délce doby trvání úvěru a jeho skutečně vyčerpané výši. Žalovaná z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru čerpala dne [datum] částku [částka] a dne [datum] opět částku [částka], jak je patrné z výpisů z účtu. Žalovaná dle posledního výpisu, který obsahuje přehled celkové dlužné částky ke dni splatnosti, uhradila na jistině úvěru [částka], neuhrazená výše jistiny tak činí [částka]. 5. Soud při svém rozhodování přihlížel k tomu, že podle veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou ARAD, průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem se splatností do jednoho roku v srpnu 2017 činila 10,82 %, v případě kontokorentů a revolvingových úvěrů 12,61 % a v případě úvěrových kreditních karet dokonce 24,32 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. maximálně 72,96 %. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru byl sice sjednán úrok z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně, tj. 102 % ročně, a k tomu ještě 12,5 % z každé čerpané částky, RPSN tak činí 264,42 %, což výrazně přesahuje trojnásobek běžného smluvního úroku pro úvěry a půjčky v daném období. Je tak zcela zjevné, že struktura částky, která měla být vrácena, je nastavena tak, aby obcházela zákon. Taková výše poplatků se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. 6. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 7. Na smlouvu o úvěru jako celek je tedy nutné pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 o.z. pro rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalované) jakožto slabší smluvní strany, když sjednané náklady úvěru svou výší neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty. Nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu. 8. Za uvedeného stavu má soud za to, že nárok ze smlouvy o úvěru, která je absolutně neplatným právním jednáním, je možné vypořádat toliko v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. S ohledem na to, že žalovaná zaplatila částku [částka], dluží nyní žalobci na jistině částku [částka]. Žalobci zároveň náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. z dlužné částky [částka] od [datum], tj. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce, do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná s ohledem na shora uvedené zamítnuta. 9. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobci doměřen soudní poplatek z částky [částka] na [částka] dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit [částka]. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch v poměru 70 % (neúspěšný byl ze 30 %). Právo na náhradu nákladů řízení ve výši 40 % tedy svědčí žalobci. Náklady řízení celkem tvoří zaplacený soudní poplatek [částka], doplatek soudního poplatku [částka], odměna advokáta ve výši [částka] podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po [částka], paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po [částka], a 21 % DPH ze základu [částka] v částce [částka], tj. celkem tedy [částka], z toho žalobci náleží poměrná část odpovídající 40 %, tj. [částka]. Tuto částku je tedy žalovaná povinna uhradit na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.