8 C 398/2020-15 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň-sever dne [datum] se žalobce domáhá zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,25%. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ve které si ujednali, že žalobce na požádání žalované poskytne v její prospěch peněžní prostředky do určité částky. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za čerpání úvěru a úrok, to vše za podmínek uvedených ve smlouvě. Žalobce žalované poskytl peněžní prostředky v celkové výši [částka], peněžní prostředky byly žalované poskytnuty bankovním převodem. Žalovaná byla povinna do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činila 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však minimální splátku ve výši [částka]. Žalobce žalované na základě bodu 4.5 smlouvy zaslal každý kalendářní měsíc výpis úvěru, na němž byla uvedena aktuální výše dluhu, výše minimální splátky a datum splatnosti. Žalovaná byla povinna uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 %, tj. celkem [částka]. Žalovaná byla dále povinna hradit úrok ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od 1. dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným, byla žalovaná povinna uhradit z peněžních prostředků úrok ve výši 15 % ročně místo sjednaného úroku 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stával součástí dluhu. Jeho celková výše tvořená součtem jednotlivých částek úroku účtovaných měsíčně dle výpisu k revolvingovému úvěru činí [částka]. Dle bodu 6.2 smlouvy bylo sjednáno, že bude-li žalovaná v prodlení se splácením dluhu či jeho části, je povinna hradit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši. V bodě 6.3 bylo sjednáno, že v případě, že je žalovaná v prodlení se splácením dluhu či jeho části, je povinna hradit žalobci smluvní pokutu ve výši [částka] za každých započatých 30 dní prodlení. Nárok na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních 90 dní prodlení žalované, smluvní pokuta se na konci každého kalendářního měsíce taktéž stává součástí jistiny dluhu žalované. Součástí dlužné částky je smluvní pokuta ve výši [částka]. Dle bodu 6.5 smlouvy se bez dalšího stává celý dluh splatným, žalobce je oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaná v prodlení se splácením dluhu či jeho části po dobu delší než 60 dnů. Žalovaná dlužnou částku v době splatnosti neuhradila, od [datum] je v prodlení. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu dlužné částky [částka] spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože jí byla zaslána předžalobní upomínka dne [datum]. Provedla pouze částečnou úhradu ve výši [částka]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů, když zástupce žalobce i žalovaná se práva účasti na projednání věci vzdali. Po provedeném dokazování, po zhodnocení provedených důkazů, soud žalobě vyhověl pouze z části. Z důkazu smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce a žalovaná ve smyslu ustanovení § 2395 obč. zákoníku a násl. uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit způsobem uvedeným ve smlouvě. Dále se žalovaná zavázala žalobci uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tj. [částka] a dále se zavázala hradit úrok ve výši 20 % měsíčně. Pokud by se stal celý dluh splatným, byla by dále povinna hradit úrok ve výši 15 % ročně, RPSN smlouvy o úvěru činí 396% ročně. Podle § 580 obč. zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle nálezu Ústavního soudu IV ÚS 457/10 výkonu práva, který jeho zneužitím soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především čl. 36 Listiny. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 243/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěru poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Uzavřenou smlouvu soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 obč. zákoníku. V době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v březnu 2020, dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u úvěrů na spotřebu 18,94% ročně. Bylo by tak možné tolerovat navýšení 56,82% ročně, RPSN však činí dokonce 396% ročně. Žalobce účelově rozděluje navýšení na poplatek a úrok, přičemž uvedené položky však plní stejnou funkci. Soud tak považoval uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Žalobě tak bylo vyhověno pouze zčásti ve smyslu ustanovení § 2991 obč. zákoníku a násl. Soud uložil žalované zaplatit bezdůvodné obohacení ve výši [částka], když žalovaná na úvěr uhradila pouze [částka]. Žalobě bylo dále vyhověno, pokud jde o úrok z prodlení z částky [částka], úrok z prodlení byl přiznán v zákonné výši, počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na upomínku k zaplacení dlužné částky. Ve zbývající výši byla žaloba zamítnuta, soud nemohl vyhovět žalobě ani zčásti, pokud žalobce požadoval po žalovaném zaplatit smluvní pokutu. Pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným je i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokutu. Podle položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je žalobce povinen zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši [částka], jelikož nebyl vydán platební rozkaz a v řízení bylo pokračováno, a to na účet Okresního soudu Plzeň sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, žalované žádné náklady řízení nevznikly, o nákladech řízení tak soud rozhodl takovým způsobem, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.