8 C 400/2020-14 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] s 8,5% zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení [částka], kapitalizovaným úrokem [částka] a částky [částka]. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný se [právnická osoba], [IČO], dále jen („ původní věřitel“), smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši [částka], přičemž žalovaná se zavázala vrátit částku [částka] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a smluvním úrokem ve výši [částka] nejpozději do [datum] Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Původní věřitel postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] předmětnou pohledávku na žalobce. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení [částka], přičemž se skládá z nesplacené jistiny ve výši [částka], nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], nesplaceného smluvního úroku z úvěru ve výši [částka], nesplacené smluvní pokuty ve výši [částka] a poplatků z prodlení ve výši [částka]. Od postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaná se na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nevyjádřila. Výzva byla žalované doručena dne [datum] v souladu s § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu trvalého pobytu evidovanou v centrální evidenci obyvatel. Soud má za to, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností od [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum]. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovanou [datum] smlouvu o úvěru [číslo] to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ust. § 562 O.Z. formou registrace žalované na webovém portálu původního věřitele. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalované poskytnout částku [částka] na účet. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky s poplatkem za poskytnutí úvěru a smluvními úroky z úvěru nejpozději do [datum] [ulice] procentuální sazba úvěru činila dle smlouvy 325,89% a RPSN 1733,54%. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. R 52/2005 ve vztahu k trestnému činu lichvy stanovila, že k takovému trestnému činu dojde v případě, že poskytnuté plnění ze strany věřitele je v hrubém nepoměru k protiplnění požadovaného po dlužníku, např. při úroku přesahujícím 70% jistiny. Současně je třeba přihlížet k závěrům plynoucím z rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 4084/12 z [datum] a I. ÚS 199/11 z [datum] o tom, že soudní ochrany se nemá dostat subjektů, které evidentně poškozují práva svých klientů, kdy v důsledku hrubě nerovnovážného smluvního postavení v neprospěch spotřebitele, zasahují nejen do právní sféry, ale i osobní. V tomto směru je třeba nahlížet na smluvní ujednání jako na celek a případně učinit závěr o neplatnosti smlouvy jako takové, a nutnosti vypořádání závazků podle pravidel bezdůvodného obohacení. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v lednu 2018 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy do jednoho roku 19,31 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 57,93 %. Takto sjednaná odměna pak je podle citované judikatury v rozporu s dobrými mravy. V posuzované věci činí výše souhrnného poplatku [částka], přičemž úvěr byl poskytnut na 28 dní, což znamená, že za rok jde o [částka], což je ve vztahu k jistině 325,89%. Jedná se tedy o odměnu, která je nad povolený limit a ujednání o souhrnném poplatku jako celek je třeba hodnotit jako absolutně neplatné podle § 580 O.Z. Soud tak uzavřenou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaná si půjčila [částka], nevrátila ničeho a dluží [částka]. Soud tak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou částku [částka] s 8,5% zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka]. Ve zbývající výši byla žaloba zamítnuta. Podle položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je žalobce povinen zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši [částka], jelikož nebyl vydán platební rozkaz a v řízení bylo pokračováno, a to na účet Okresního soudu Plzeň sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaná, která se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.