8 C 414/2020-13 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném vrácení peněžních prostředků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tvrdil, že uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku [částka], který byl žalovanému zaslán na účet. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí úvěru poplatek ve výši [částka] Celkem se žalovaný zavázal vrátit úvěr s poplatkem do [datum]. Žalovaný se se splacením úvěru dostal do prodlení a v souvislosti s prodlením žalovaného tak žalobci vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do dne podání žaloby. Žalobce však požaduje pouze zákonem povolenou výši poloviny jistiny, tj. [částka]. Žalovaný neuhradil ničeho ani na základě předžalobní výzvy. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků byla věc projednána bez jednání (§ 115a o.s.ř.), kdy výzva, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání byla žalovanému spolu s žalobou doručena dne [datum] do vlastních rukou. Soud proto věc projednal na základě listinných důkazů založených ve spise. Na základě listinných důkazů založených ve spise a s přihlédnutím k žalobním tvrzením dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] bylo doloženo, že žalobce a žalovaný uzavřeli ve smyslu ust. § 2390 a násl. obč. zákoníku smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši [částka], žalovaný se zavázal vrátit zapůjčenou částku navýšenou o [částka] nejpozději do [datum]. Poplatek v celkové výši [částka] představuje 0,9% denně z vypůjčené částky, tudíž roční zápůjční úroková sazba činí 328,5% RPSN činí 1732,08%. Žalovaný neuhradil ničeho. Z výsledků řízení vyplývá, že žalovaný uzavřel s žalobcem podle ust. § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. obč. zákoníku ve spojení se zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru smlouvu o zápůjčce. Šlo o smlouvu spotřebitelskou, kterou žalovaný uzavřel v postavení spotřebitele a původní věřitel v postavení podnikatele. Podle § 2 odst. 3 obč. zák. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především čl. 36 Listiny. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. Uzavřenou smlouvu soud shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. v červenci 2017 činila dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností do jednoho roku pro potřeby domácnosti 19,91 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 59,73 % Roční úroková sazba však činí 328,5% a RPSN 1732,08%. Soud tak uzavřenou smlouvu o zápůjčce považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Nárokům z ní vyplývajícím nelze přiznat právní ochranu a je třeba je vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Žalovanému proto uložil zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák. ve výši 8,05% ročně. Ve zbytku, tj. ohledně kapitalizovaného úroku a smluvní pokuty byla žaloba zamítnuta. Podle položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je žalobce povinen zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši [částka], jelikož nebyl vydán platební rozkaz a v řízení bylo pokračováno, a to na účet Okresního soudu Plzeň sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce byl z procesního hlediska úspěšný v rozsahu 56,5% a má proto právo na poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu procesního úspěchu a neúspěchu, tedy na 13% vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tak představují soudní poplatek ve výši [částka], odměna za zastupování žalobce advokátem (převzetí zastoupení, podání žaloby a písemná upomínka) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby á [částka] a tři režijní paušály á [částka]. V souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta zvyšuje o 21% DPH, tj. o [částka] Náklady řízení činí celkem [částka] a přiznaná náhrada nákladů řízení v rozsahu 13% činí [částka].