8 C 417/2020-46 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň-sever dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 115 101,52 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum] a na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr na účet uvedený ve smlouvě ve výši 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 102,64% p. a. splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 9 975 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem [anonymizováno] [rok], to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalovaného hradit úvěr byla ze strany žalobkyně řádně prověřena. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy o úvěru, ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru a do data zesplatnění celého úvěru byla žalovaným zaplacena pouze 1 splátka v celkové výši 9 975 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení uvedené smluvní pokuty u splátky [číslo] ve výši 499 Kč, přičemž tato smluvní pokuta je dle smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, dle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou, kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tím bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 109 581,46 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru. Dále bylo ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Bodem 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru následující den po dni zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne [datum] až do úplného zaplacení. [jméno] 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaný tak žalobkyni dlužil ke dni podání žaloby následující částky: a) částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 109 581,46 Kč, b) smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč, c) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 200 Kč, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 4 821,52 Kč, e) úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ode dne [datum] do zaplacení, nicméně žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 102,64% p. a. U dlužných částek uvedených pod písmenem a) – c) žalobkyně požaduje i zákonný úrok z prodlení. Při jednání dne [datum] zástupkyně žalobce požadovala přiznání žaloby spolu s náhradou nákladů řízení. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. V souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalované. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Z obsahu smlouvy vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 90 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s navýšením o smluvní úrok 102,64 % ročně v 18 měsíčních splátkách po 9 975 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci, počínaje únorem 2020 v souladu s přiloženým splátkovým kalendářem. Před schválením a uzavřením smlouvy si žalobkyně ověřovala schopnost žalované splatit úvěr, a to prověřením žalované v nebankovních databázích SOLUS a NRKI (viz výpis z registru SOLUS a NRKI), a dále z hodnocení klienta a jeho prohlášení. Součástí smlouvy byl i závazek žalovaného pro případ prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které dojde k prodlení o 30 dnů a smluvní pokutu v případě zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % denně (36,5 % ročně) ze zesplatněné jistiny, a to za každý den prodlení až do zaplacení. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně převedla žalovanému sjednanou částku 90 000 Kč bezhotovostně dne [datum] na jeho běžný účet. Žalovaný podle přehledu zaplacených a dlužných částek (Karta klienta) uhradil celkem částku 9 975 Kč. Z důvodu, že žalovaný řádně a včas nehradil sjednané splátky, žalobkyně dopisem ze dne [datum] adresovaným žalovanému celý úvěr zesplatnila. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle nálezu Ústavního soudu IV ÚS 457/10 výkonu práva, kterým je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především Čl. 36 Listiny. Rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále například sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ při sjednání úroků, při peněžité půjčce, jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbu v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv, uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají věřitelé na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy, výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. Uzavřenou smlouvu soud shledal jako smlouvu spotřebitelskou, avšak absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v lednu 2020 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě úvěrů z kreditních karet a domácnosti 24,02% ročně, bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 72,06% ročně. Úroková sazba smlouvy o úvěru však činí 102,64% ročně. Uzavřenou smlouvu o úvěru tak soud musel považovat za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. Pokud soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru samotnou, absolutně neplatným soud shledal i ujednání o povinnosti žalované hradit smluvní pokuty, sankční poplatky, když ujednání o povinnostech hradit smluvní pokuty či sankční poplatky nemůže platně vzniknout bez existence platné samotné smlouvy o úvěru. Soud tak pouze zjišťoval, zda lze žalobě vyhovět zčásti ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení. Při posuzování, zda žalobci vznikl nějaký nárok na úhradu bezdůvodného obohacení, vycházel soud z toho, že žalobce žalovanému poskytl částku 90 000 Kč, žalovaný žalobci uhradil 9 975 Kč. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalovaný obdržel 90 000 Kč, uhradil žalobci částku 9 975 Kč, dluží tak 80 025 Kč. Dále bylo žalobě vyhověno ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 10% od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. když byla žalobkyně ve věci převážně neúspěšná. Jelikož však žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.