8 C 54/2021-19 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka na ní byla postoupena právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] dne [datum]. Žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému částku [částka]. Žalovaný se proti tomu podle žalobkyně zavázal vrátit poskytnutou částku s navýšením o [částka], a to formou pravidelných měsíčních splátek v celkovém počtu 18 splátek po [částka]. Žalovaný uhradil dluh pouze zčásti, celkem zaplatil [částka]. Žalobkyně uváděla, že splatnost dluhu nastala v souvislosti s marným uplynutím splátkového kalendáře k [datum]. Ke dni postoupení pohledávky tak činila výše pohledávky za žalovaným [částka]. Po postoupení pohledávky ještě žalovaný uhradil částku [částka]. Příslušenství je pak tvořeno smluvními úroky a zákonnými úroky z prodlení. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalobce a žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas, žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Žalobkyně s původním věřitelem, společností [právnická osoba], uzavřela podle § 1879-1887 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen O.Z. smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedl na žalobkyni i pohledávku z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] z [datum] za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § [číslo] O.Z. bylo původním věřitelem učiněno dopisem z [datum]. Ze smlouvy o zápůjčce shora uvedené je zřejmé, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne [datum] pod [číslo] smlouvu o zápůjčce podle § 2390 občanského zák. č. 89/2012 Sb. Smlouva obsahovala závazek původního věřitele poskytnout žalovanému částku [částka]. Žalovaný se proti tomu zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku ve výši [částka] s navýšením o smluvní úrok [částka], s úrokovou sazbou ve výši 29,00% ročně, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši [částka] a odměnu za zpracování a doručení ve výši [částka] Celkem se žalovaný zavázal uhradit [částka]. Z tabulky umoření dluhu vyplývá, že žalovaný na svůj dluh provedl pouze částečnou úhradu ve výši [částka]. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní upomínku s výzvou k úhradě. Žalovaný však na výzvu nereagoval a ničeho již neuhradil. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. Uzavřenou smlouvu soud shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. v prosinci 2017 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností od jednoho roku do 5 let pro potřeby domácnosti 9,45 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 28,35 %. Navýšení úvěru [částka] o celkem [částka] (při délce zápůjční doby 18 měsíců) maximální akceptovatelnou hranici úroku 28,35 % ročně jednoznačně přesahuje, když ve vztahu k jistině představuje roční úrok 53 %. Soud tak považoval uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. Žalovaný od žalobkyně převzal částku [částka], uhradil celkem [částka]. Soud tak z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2 991 O.Z. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % z dlužné částky [částka] od [datum] do zaplacení. Ve zbývající výši byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.