9 C 132/2021-35 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], (dále jen„ původní věřitel“), s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které mu byl zřízen bankovní účet a současně mu původní věřitel umožnil na jeho žádost čerpat kontokorentní úvěr. Žalovaný čerpal kontokorentní úvěr ve výši [částka], ale s úhradou svých závazků se dostal do prodlení. Žalobkyně tak využila svého oprávnění a celý úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Následně původní věřitel postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] předmětnou pohledávku na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne [datum]. Celkový dluh žalovaného tvoří dlužná jistina [částka] a úroky z prodlení [částka]. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaný se na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., dále jen „o.s.ř.“), nevyjádřil. Výzva byla žalovanému doručena dle § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu trvalého pobytu dle centrální evidence obyvatel dne [datum]. Soud má za to, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Na podkladě listin založených ve spise dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách má soud za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě původní věřitel zřídil žalovanému běžný účet č. [bankovní účet] s povoleným limitem přečerpání finančních prostředků do výše [částka], tzv. flexikredit. [ulice] úroková sazba byla sjednána na 21,99% a RPSN na 30,56%. Žalovaný na kontokorentním úvěru čerpal částku [částka], avšak své závazky nehradil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení. Původní věřitel celý úvěr ke dni [datum] zesplatnil.. Z výpisu o čerpání úvěru má soud za prokázané, že ke dni zesplatnění úvěru činil dluh [částka]. Tato částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši [částka] a úroku [částka]. V průběhu řízení žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by dluh uhradil ani jinak žalovaný nárok nezpochybnil. Žalobkyně prokázala, že zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne [datum], na kterou však žalovaný nereagoval. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V průběhu řízení, a to dříve, než soud ve věci zahájil jednání, žalobkyně podáním doručeným dne [datum] vzala návrh v rozsahu [částka] představující úrok z prodlení, zpět jako reakci na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila za jaké období a z jaké částky se domáhá úroku z prodlení v uvedené výši. Podle ustanovení § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. Jelikož ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, nežli soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k uvedenému procesnímu úkonu žalobce souhlasu žalovaného (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř.). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výrokem pod bodem I. řízení ve znění zpětvzetí zastavil. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem vyplývajícím z ustanovení o úvěru podle § [číslo] O.Z. Původní věřitel na základě úvěrové smlouvy poskytl žalovanému kontokorentní úvěr ve výši [částka] se sjednaným úrokem 21,99% p.a. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas a z toho důvodu, původní věřitel předmětný úvěr ke dni [datum] zesplanil, přičemž mu vznikl nárok na zaplacení nesplacené jistiny ve výši [částka]. Podle § 1970 o.z. má žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. jdoucí ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od [datum] až do zaplacení. Žalobkyně, která měla ve věci pouze nepatrný neúspěch, má podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokáta podle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po [částka], paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 za 3 úkony právní služby po [částka]. Z důvodu, že zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH, náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu [částka], tj. ve výši [částka]. Za částečné zpětvzetí žaloby nebyl žalobkyni přiznán úkon právní služby podle § 146 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že zavinění ohledně částečného zpětvzetí je právě na straně žalobkyně, neboť žalobu v této části vzala zpět jako reakci na výzvu soudu k doplnění tvrzení, které nevyhověla. Žalovaný je tak povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka].