9 C 173/2021-17 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku [částka] spolu s navýšením ve výši [částka] v pravidelných týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když uhradil pouze částku [částka]. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaný se na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., dále jen „o.s.ř.“), nevyjádřil. Výzva byla žalovanému doručena v souladu s § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu trvalého pobytu dle centrální evidence obyvatel dne [datum]. Soud má za to, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. Na základě listinných důkazů založených ve spise s přihlédnutím k žalobním tvrzením dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nich dovodil níže uvedené právní závěry. Účastníci mezi sebou uzavřeli [datum] písemnou formou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] to ve smyslu ustanovení § 2395 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., když obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému jednorázově v hotovosti [částka]. Žalovaný se proti tomu v rámci smlouvy o úvěru zavázal vrátit poskytnutou částku s navýšením o smluvní„ obchodní“ úrok [částka], přičemž smluvní úrok byl ve smlouvě o úvěru vyčíslen na 70,89% ročně. Současně byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit za sjednání úvěru administrativní poplatek [částka] a [částka] poplatek za hotovostní inkaso splátek. Při 60 celkových splátkách připadá na odměnu za úvěr měsíčně [částka]. Za rok tak při lineárním způsobu výpočtu činila odměna za poskytnutí úvěru [částka], což představuje procentuálně 65,4 % z poskytnutých [částka]. Žalovaný se zavázal hradit úvěr se sjednaným smluvním úrokem, administrativním poplatkem a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v pravidelných týdenních splátkách ve výši [částka]. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem [částka]. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především čl. 36 Listiny. V rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, 21 Cdo 1484/2004 se uvádí, že„ při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem, či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ Uzavřenou smlouvu soud shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v prosinci 2018 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností od 1 roku do 5 let na spotřebu 10,02 %. Bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, tj. 30,06 %. Navýšení úvěru [částka] o celkem [částka] (při délce zápůjční doby 60 týdnů) maximální akceptovatelnou hranici úroku 30,06 % ročně jednoznačně přesahuje, když ve vztahu k jistině představuje roční úrok 65,4%. Soud tak považoval uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. Žalovaný od žalobkyně převzal částku [částka], uhradil celkem [částka]. Vzhledem k tomu, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § [číslo] O.Z. a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 O.Z. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní upomínku. V souladu s ust. § 573 O.Z. se upomínka mohla dostat do dispoziční sféry žalovaného dne [datum], splatnost nastala následující den [datum] a dnem [datum] se žalovaný dostal do prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba zamítnuta. Podle položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši [částka], jelikož soud nevydal platební rozkaz a v řízení bylo pokračováno. Soudní poplatek je žalobkyně povinna uhradit na účet Okresního soudu Plzeň sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.