10 C 108/2022-15 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 14 183,87 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 5. 4. 2019 uzavřel žalovaný distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek [právnická osoba] credit s.r.o., [IČO], s touto společností, dále jen („ původní věřitel“), smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy o úvěru poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 13 500 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku 19 539 Kč nejpozději do 5. 5. 2019. Žalovaný vyčerpanou částku úvěru neuhradil řádně a včas. Následně byla předmětná pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 11. 2021 na žalobkyni. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 11. 2021 bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil s účinností ode dne 12. 11. 2021 předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 19. 11. 2021, který byl dán k doručení dne 22. 11. 2021, jak je patrné z podacího archu. Z úvěrové smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že dne 5. 4. 2019 byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byla žalovanému téhož dne poskytnuta převodem na účet částka 13 500 Kč (viz potvrzení o provedené platbě ze dne 5. 4. 2019). Žalovaný se naproti tomu zavázal úvěr vrátit do 30 dnů, tj. nejpozději do 5. 5. 2019. Dle smlouvy byla sjednána úroková sazba ve výši 36 % ročně (399,45 Kč) a RPSN 8886,37 %. V článku II. odst. 2 písm. a) smlouvy byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 947,69 Kč a celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit, činila 17 847,14 Kč. V článku II. odst. 2 písm. b) smlouvy byly sjednány poplatky pro případ překročení doby splatnosti, kdy celková částka ke splacení činila 19 539 Kč, kdy poplatek za sjednání úvěru byl sjednán v částce 5 639,55 Kč a úrok z úvěru 399,45 Kč. V článku VIII. odst. 1 písm. d) smlouvy o úvěru bylo sjednáno pro případ prodlení žalovaného s plněním, že původní věřitel má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V případě žalovaného žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty pouze z nesplacené jistiny 13 500 Kč za období od 6. 5. 2019, tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru, do 25. 6. 2019, tj. celkem 863,87 Kč, když žalovaný se dostal do prodlení tím, že ve lhůtě splatnosti neuhradil na svůj dluh žádnou částku. Žalovaný neuhradil žádnou částku ani poté, co byl vyzván k úhradě právním zástupcem žalobkyně, jak je zřejmé z předžalobní výzvy ze dne 1. 3. 2022 a podacího archu ze dne 4. 3. 2022. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněného žalobou z titulu smlouvy o úvěru ze dne 5. 4. 2019 podle ustanovení § 2395 o.z. lze vyhovět v plném rozsahu, neboť i přes vysokou výši roční úrokové sazby je úrok sjednán a také požadován nikoli z poskytnutých peněžních prostředků, ale za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dní), a je vyjádřen pevnou částkou. Jinými slovy v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase tak, jako je tomu u poskytování úvěrů u bank. [ulice] doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že RPSN se jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V tomto případě žalovaný obdržel částku 13 500 Kč a vrátit měl 17 847,14 Kč, a to včetně poplatků i zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze také přehlédnout, že žalovaný za vyšší úrok získal téměř okamžitě jím požadovanou a ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a ke svým smluvním povinnostem se nehlásil. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaný neuzavíral smlouvu se zprostředkovatelem (jako tomu bývá u jiných obdobných produktů), který by mohl rozhodování ovlivňovat, naopak sám vyhledal nabídku a smlouvu uzavíral za užití prostředků komunikace na dálku. Nemůže tak jít o osobu zcela nevědomou. Pokud jde o smluvní pokutu, ta byla shledána jako platně sjednaná ve smyslu ustanovení § 2048 o.z. a její výše přiměřená, a proto i v tomto ohledu bylo žalobě vyhověno, stejně jako u nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč (39 Kč za obyčejný dopis zaslaný žalovanému a 3x 217 Kč za tři uskutečněné osobní návštěvy terénního pracovníka věřitele na kontaktní adrese žalovaného), které rovněž byly shledány jako přiměřené. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že žalovaný dluží žalobkyni částku 13 500 Kč jakožto nesplacenou jistinu úvěru spolu se sjednaným úrokem a smluvní pokutou ve výši 683,87 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 690 Kč. Podle § 1970 odst. 1, odst. 2 o.z. má žalobkyně též nárok na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobci doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na 1 000 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 200 Kč. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, soud tak žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení v celkové výši 2 452 Kč Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva), a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 100 Kč. A jelikož zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH, náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21% z odměny a paušální náhrady ve výši 252 Kč.