10 C 122/2022-18 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 520 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný cestoval dne 4. 2. 2021 veřejným dopravním prostředkem, jehož provozovatelem je žalobkyně, aniž se na výzvu pověřené osoby mohl prokázat platnou jízdenkou. Žalobkyně tedy po něm požaduje jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč včetně úroku z prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaný cestoval po městě [obec] dne 4. 2. 2021 linkou trolejbusu [číslo] bez platného jízdního dokladu. Je tedy povinen zaplatit jízdné spolu s přirážkou v celkové výši 1 520 Kč při ceně plnocenné přestupní jízdenky 20 Kč a přirážce stanovené smluvními přepravními podmínkami 1 500 Kč. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přičemž nárok odpovídající částce 1 500 Kč (přirážka k jízdnému) byl posuzován ve smyslu ustanovení § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. Výrokem II. soud uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, doplatek soudního poplatku 600 Kč a paušální náhrada výdajů za 2 úkony po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a exekučního řádu, tj. celkem 1 200 Kč.