10 C 132/2022-28 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 3 073 Kč s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaná dluží žalobkyni z titulu neuhrazeného zákonného poplatku za nepojištěné vozidlo za období od 17. 5. 2019 do 14. 7. 2019, a to ohledně osobního automobilu nad [číslo] cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. Součástí žalované částky žalobkyně učinila také nárok na zaplacení 300 Kč, což je částka odpovídající poplatku spojeného s náklady na mimosoudní uplatnění. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně postupem podle § 15 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), zjistila, že žalovaná je provozovatelem osobního automobilu nad [číslo] cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], které je v registru vozidel evidováno jako provozované. Současně bylo zjištěno, že za období od 17. 5. 2019 do 14. 7. 2019 nebylo vozidlo pojištěno, a to v rozporu s § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně doložila, že dne 28. 8. 2019 zaslala žalované výzvu k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo v žalované výši se stanovením zákonné lhůty 30 dní v souladu s § 4 odst. 6, odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Splatnost příspěvku ve vazbě na lhůtu stanovenou ve výzvě nastala dne 18. 7. 2020. Žalobkyně dále doložila, že žalované zaslala dne 21. 1. 2022 předžalobní výzvu k úhradě dluhu. Výše příspěvku, který má být zaplacen, je vypočtena jako součin dní, po které je vozidlo nepojištěno a denní sazby stanovené včetně paušální částky nákladů na vymáhání vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to § 2 odst. 1 písm. g), když v posuzované věci, s přihlédnutím k druhu vozidla, činí denní příspěvek 47 Kč. Při 59 dnech jde o částku 2 773 Kč. [příjmení] poplatku za výzvu k zaplacení činí 300 Kč podle citované vyhlášky Ministerstva financí. V dané věci bylo prokázáno, že žalovaná dluží žalobkyni celkem 3 073 Kč, přičemž se dostala do prodlení s úhradou dluhu marným uplynutím třicetidenní lhůty stanovené ve výzvě z 28. 8. 2019 a je povinna žalobkyni uhradit podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve vazbě na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, rovněž příslušný zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě, tj. od 19. 7. 2020. V průběhu řízení, a to ještě dříve, než ve věci bylo jednáno, vzala žalobkyně svým podáním ze dne 2. 9. 2022 žalobu v rozsahu co do jistiny 3 073 Kč částečně zpět, neboť žalovaná uvedenou částku zaplatila až po podání žaloby dne 24. 8. 2022. Nadále pak žalobkyně požadovala pouze zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 2 773 Kč za období od 19. 7. 2020 do 24. 8. 2022 v kapitalizované výši 481,36 Kč a náhradu nákladů řízení. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. Jelikož k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, než soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k uvedenému procesnímu úkonu žalobkyně souhlasu žalované (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř.). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výrokem II. tohoto rozsudku řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí, tedy co do jistiny, zastavil. Pokud jde o zbývající nárok žalobkyně (nedotčený částečným zpětvzetím), který je představován kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období 19. 7. 2020 do 24. 8. 2022, kdy došlo k úhradě jistiny žalovanou, soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší nežli zákonné či pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. Pro chování žalované byla vzata zčásti zpět žaloba, která byla podána důvodně, jelikož žalovaná zčásti plnila až po podání žaloby a žalovaná tak zavinila, že řízení muselo být zastaveno do jistiny. Ve zbývající části byla žalobkyně úspěšná a žalovaná je proto povinna hradit žalobkyni náklady řízení, které se sestávají ze soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby po 200 Kč a paušální náhrady podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč. Jelikož zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátcem DPH, přísluší jí rovněž náhrada této daně ve výši 21 % DPH z odměny a hotových výdajů ve výši 900 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. 189 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.