10 C 158/2022-21 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení celkové částky 14 208 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč jdoucím od 26. 4. 2022 do zaplacení, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že poskytla žalovanému dne 22. 3. 2022 na základě její žádosti ze dne 22. 3. 2022 spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč splatný původně dne 24. 4. 2022. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaný svůj dluh neuhradil, nedodržel převzatý závazek, kdy v důsledku porušení smlouvy žalovaným vznikly žalobkyni náklady navíc, a to za dvě upomínky k úhradě odeslané formou poštovní zásilky, za které si žalobkyně účtuje částku ve výši 450 Kč, resp. 650 Kč, přičemž v důsledku nereagování žalovaného na tyto upomínky, byla žalobkyně nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení a za tento úkon byla žalovanému naúčtována dohodnutá náhrada nákladů na toto pověření ve výši 1 500 Kč. Žalovaný neuhradil ani přes upomínání na svůj dluh žádnou částku a je tak s úhradou v prodlení. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Na základě obsahu listinných důkazů předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 3. 2022 (dále též jen„ smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 6 000 Kč. Úrok z úvěru byl čl. 4 smlouvy ujednán ve výši 39 % ročně. V čl. 4 smlouvy bylo ujednáno, že žalovaný se zavazuje uhradit jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč, který je splatný společně s jistinou úvěru a úrokem. V případě, že úvěrovaný vrátí úvěr řádně a včas, zavazuje se úvěrující poskytnout úvěrovanému slevu z poplatku za poskytnutí úvěru a to tak, že poplatek po slevě bude ve výši 1 488 Kč RPSN, jak uvádí čl. 6 smlouvy, činilo 832 000 %, nebo v případě řádného splacení pak 1 916 %. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit, jak uvádí čl. 6 smlouvy, odpovídající součtu jistiny poskytnutého úvěru, úroku a poplatku byla rovna částce ve výši 12 600 Kč, nebo v případě slevy za včasné splacení pak částce ve výši 7 680 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru vrátit do 30 dnů dle čl. 5 smlouvy. Pro případ prodlení bylo dle čl. 7 smlouvy ujednáno, že úvěrující může požadovat náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením úvěrovaného, úroky z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Článkem 7.2 smlouvy byly sjednány další smluvní pokuty ve výši 15 % z jistiny poskytnutého úvěru (pokud by úvěrovaný nedoložil k 3. dni příslušného kalendářního měsíce potvrzení o trvání zaměstnání či trvání pracovního poměru, a dále pokud by nepředložil nejpozději do 5 dnů od uzavření smlouvy potvrzení příslušného okresního soudu, že vůči němu nejsou vedena soudní řízení), dále se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku k úhradě dlužné částky po sedmi dnech prodlení s úhradou úvěru, poplatek ve výši 650 Kč za druhou upomínku k úhradě dlužné částky po dvaceti dnech prodlení, poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s předáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury. 4. Z potvrzení o provedení platby [právnická osoba] plyne, že dne 22. 3. 202 byla z účtu žalobkyně zaúčtována platba ve výši 6 000 Kč ve prospěch účtu uvedeného ve smlouvě jako účtu, jehož majitelem je žalovaný. Žalobkyně k důkazu o upomínání žalovaného předložila upomínku ze dne 2. 5. 2022, dále poslední upomínku před předáním na vymáhání ze dne 16. 5. 2022 a poslední výzvu před žalobou ze dne 6. 6. 2022, včetně podacích lístků prokazujících jejich odeslání žalovanému poštou. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 6. Podle § 2 odst. 3 o.z., výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 7. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále například sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 10. Uzavřenou úvěrovou smlouvu ze dne 22. 3. 2022 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Smlouva se příčí dobrým mravům jako celek, soud jí tak shledal absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ustanovení § 577 o.z. je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla relativně nízkou částku, z čehož plyne, že žalovaný se zjevně nacházel v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrne povinnost dlužníka platit absurdně velké navýšení (v případě, že by dlužník řádně splácel ve výši 1 916 %, pokud by dlužník řádně nesplácel ve výši 832 000 % ročně), a to za stavu, kdy roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů se splatností do jednoho roku poskytnutých bankami domácnostem v ČR (dle statistiky [příjmení] [příjmení] tabulky B [číslo]) činila v březnu 2022, tedy v době uzavření smlouvy, 10,89 % ročně. Dle výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by bylo možné tolerovat maximálně navýšení 32,67 % ročně. Je navíc nerozhodné, jakou část navýšení žalobkyně účelově zahrnula do poplatků a jaké navýšení nazvala obchodním úrokem. Již s ohledem na uvedené navýšení musel soud považovat smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 3. 2022 za absolutně neplatnou. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz například rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C [číslo]). 11. Pokud soud považoval za absolutně neplatnou úvěrovou smlouvu, shledal za absolutně neplatná i další ujednání smlouvy ohledně povinností žalovaného platit různé smluvní pokuty a sankční poplatky, které se vzájemně překrývají. Bez existence platně uzavřené smlouvy o úvěru pak nemůže platně vzniknout ujednání o smluvní pokutě. Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o.z. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč, žalovaný ničeho neuhradil, soud tak žalovanému uložil uhradit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 6 000 Kč. Do prodlení se žalovaný dostal až s první upomínkou ze dne 2. 5. 2022, předanou k poštovní přepravě téhož dne, v níž mu byla stanovena lhůtě k úhradě dlužné částky nejpozději dne 7. 5. 2022. Od dne následujícího, tj. od 8. 5. 2022 se tak žalovaný ocitl v p