10 C 18/2022-22 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 560 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný cestoval ve dnech 14. 2. 2020, 29. 6. 2020 a 28. 7. 2020 veřejným dopravním prostředkem, jehož provozovatelem je žalobkyně, aniž se na výzvu pověřené osoby mohl prokázat platnou jízdenkou. Je tedy povinen zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 3 x 20 Kč a přirážku ve výši 3 x 1 500 Kč, tj. celkem 4 560 Kč a úrok z prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaný cestoval plzeňskou městskou hromadnou dopravou, a to linkou tramvaje [číslo] dne 14. 2. 2020 a dne 28. 7. 2020, a linkou trolejbusu [číslo] dne 29. 6. 2020, ve všech případech bez platného jízdního dokladu. Je tedy povinen zaplatit jízdné (3 x 20 Kč) spolu s přirážkou (3 x 1 500 Kč) v celkové výši 4 560 Kč. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přičemž nárok odpovídající částce 1 500 Kč (přirážka k jízdnému) byl posuzován ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších změn a doplnění, a podle § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal v plné výši právo na jejich náhradu, a to v částce 600 Kč, kdy náklady jsou tvořeny soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 200 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu za 2 úkony po 100 Kč.