10 C 235/2021-14 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se domáhala na žalované peněžitého plnění v celkové částce 3 040 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná cestovala ve dnech 2. 9. 2020 a 15. 9. 2020 veřejným dopravním prostředkem, jehož provozovatelem je žalobkyně, aniž se na výzvu pověřené osoby mohla prokázat platnou jízdenkou. Je tedy povinna zaplatit jízdné ve výši 2 x 20 Kč a přirážku ve výši 2 x 1 500 Kč, tj. celkem 3 040 Kč a úrok z prodlení. Se souhlasem účastníků byla věc projednána bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.), soud proto ve věci rozhodl na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaná cestovala dne 2. 9. 2020 a 15. 9. 2020 linkami městské hromadné dopravy v [obec], které provozuje žalobkyně, a to v obou případech trolejbusem [číslo] pokaždé bez platné jízdenky. Je tedy povinna zaplatit jízdné spolu s přirážkou v celkové výši 3 040 Kč. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem na zaplacení jízdného podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přičemž nárok odpovídající přirážce k jízdnému byl posuzován podle § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož jde o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má podle ustanovení § 1970 o.z. žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora citovaná zákonná ustanovení je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal v plné výši právo na jejich náhradu, a to v částce 600 Kč, kdy náklady jsou tvořeny soudním poplatkem za žalobu ve výši 600 Kč a paušální náhradou hotových výdajů v celkové výši 200 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 100 Kč.