10 C 66/2022-21 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 23 901,31 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], Sliema SLM [číslo], Malta, jakožto původní věřitel pohledávek a postupitel, uzavřela dle 18. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jakožto postupníkem. Na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek ze [právnická osoba] na [právnická osoba], a to včetně pohledávky, která je předmětem této žaloby. Společnost Findigo uzavřela dne 19. 12. 2019 smlouvu u postoupení pohledávek s žalobkyní, jakožto postupníkem. Na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek ze [právnická osoba] na žalobkyni, a to včetně pohledávky, jejíž uhrazení žalobkyně na základě této žaloby požaduje. Společnost Ferratum dne 26. 2. 2018 jako věřitel uzavřela s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o revolvingovém úvěru. Nedílnou součástí smlouvy jsou dle čl. I odst. 2 smlouvy obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy se věřitel zavázal žalovanému poskytnout neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou dle čl. II odst. 1 až 3 smlouvy a žalovaný se zavázal věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně dle čl. IV odst. 1 smlouvy a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru dle čl. IV odst. 2 smlouvy splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Výše minimální pravidelné splátky i celkové dlužné částky v souladu s čl. V smlouvy a bodu 9.9 obchodních podmínek byla sdělována dlužníku vždy ve výpisu, kterým se rozumí pravidelný soupis částek splatných dlužníkem na základě smlouvy včetně dalších údajů pro účely splácení dluhu dlužníka vůči věřiteli. Minimální pravidelná splátka je splatná vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaný na základě smlouvy o revolvingu čerpal celkem částku 28 500 Kč. Dostal se však do prodlení, když neuhradil ani minimální pravidelnou splátku. Z celkové čerpané výše úvěru žalovaný neuhradil jistinu ve výši 23 901,31 Kč. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného požaduje také zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od data následujícího po splatnosti, tj. od 26. 11. 2018 až do úplného zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem, zatímco žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019, z níž bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která nabyla pohledávku od původního věřitele smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019, podle § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupila pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru ze dne 26. 2. 2018 na žalobkyni, která následně dopisem ze dne 15. 9. 2020 splnila svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávky. 4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 26. 2. 2018 je zřejmé, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a následujících o.z. Podle smlouvy o úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový bezhotovostní spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu 35 000 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, výše úroku byla sjednána ve výši 8,5 % měsíčně, poplatek za čerpání pak ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru, RPSN 264,42 %. Žalovaný se na základě smlouvy o revolvingovém úvěru v jejím článku V. zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, nebo 1 000 Kč, v závislosti na tom, která ze dvou částek je vyšší, a to vždy k 30. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 26. 2. 2018 s tím, že celkový počet splátek závisí na délce doby trvání úvěru a jeho skutečně vyčerpané výši. Žalovaný dle výpisů z účtu předložených žalobkyní čerpal z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] dne 25. 2. 2018 částku 10 000 Kč, dne 27. 3. 2018 částku 1 500 Kč, dne 26. 4. 2018 částku 500 Kč, dne 11. 5. 2018 částku 5 000 Kč a dne 11. 9. 2018 částku 11 500 Kč, celkem tedy 28 500 Kč; neuhrazená výše jistiny činí 23 901,31 Kč. 5. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 6. Uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru soud považoval za absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o.z., když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v únoru 2018, dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u kontokorentů a revolvingových úvěrů poskytovaných peněžními ústavy pro potřeby domácnosti 12,50 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 37,50 %. V daném případě však úroková sazba činila 8,5 % měsíčně, což znamená 102 % ročně a RPSN činilo 264,42 %. Z výše uvedeného, je tak zřejmé, že částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro dané období. Soud musí vždy hodnotit smlouvu jako celek a zkoumat veškeré její náležitosti. Soud tedy uzavřenou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. Soud však z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 23 901,31 Kč (nezaplacená jistina). Od 26. 11. 2018 je žalovaný s úhradou jistiny v prodlení a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 8. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle soud přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni, neboť měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 957 Kč, doplatek soudního poplatku ve výši 239 Kč, odměna advokáta 900 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 300 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč,