10 C 86/2022-17 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 9 840 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 15. 2. 2021 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“), která následně předmětnou pohledávku postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021. Na základě smlouvy o úvěru původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 8 000 Kč se splatností ke dni 26. 5. 2021. Žalovaná však dosud ničeho neuhradila. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalobkyni a žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovaly, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 bylo zjištěno, že postupitel společnost [právnická osoba], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna původním věřitelem oznámením ze dne 19. 11. 2021 ve smyslu ustanovení § 1882 o.z., které bylo dáno k doručení žalované téhož dne. 4. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 15. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., a to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. Stalo se tak poté, co se žalovaná zaregistrovala na internetových stránkách [webová adresa]. Při registraci uvedla požadované údaje včetně emailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Poté byla žalovaná obeznámena s obsahem, podmínkami, právy a závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy o úvěru. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit původně do 17. 3. 2021 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 840 Kč, zápůjční úroková sazba přitom byla sjednána ve výši 279,83 % ročně jako pevná ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti a RPSN činilo 1 141,2 %. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 23. 3. 2021 byla splatnost úvěru prodloužena do 6. 4. 2021. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 26. 4. 2021 byla splatnost úvěru prodloužena do 26. 5. 2021. Vzhledem k tomu, že k úhradě jistiny ani poplatku ze strany žalované nedošlo, požadovala žalobkyně kromě jistiny i zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru a dále zákonný úrok z prodlení z jistiny od 27. 5. 2021 do zaplacení. Žalovaná však neuhradila žádnou částku, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne 19. 11. 2021, která byla dána k doručení téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. 5. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněného žalobou z titulu smlouvy o úvěru ze dne 15. 2. 2021 podle ustanovení § 2395 o.z. lze vyhovět v plném rozsahu, neboť i přes vysokou výši roční úrokové sazby je úrok sjednán a také požadován nikoli z poskytnutých peněžních prostředků, ale za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dní), a je vyjádřen pevnou částkou. Jinými slovy v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase tak, jako je tomu u poskytování úvěrů u bank. [ulice] doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že RPSN se jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaná obdržela částku 8 000 Kč a vrátit měla 9 840 Kč, a to včetně poplatků i zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze také přehlédnout, že žalovaná za vyšší úrok získala téměř okamžitě jí požadovanou a ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaná byla v řízení zcela nečinná a ke svým smluvním povinnostem se nehlásila. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaná neuzavírala smlouvu se zprostředkovatelem (jako tomu bývá u jiných obdobných produktů), který by mohl rozhodování ovlivňovat, naopak sama vyhledala nabídku a smlouvu uzavírala za užití prostředků komunikace na dálku. Nemůže tak jít o osobu zcela nevědomou. 6. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že žalovaná dluží žalobkyni částku 9 840 Kč. Podle § 1970 odst. 1, odst. 2 o.z. má žalobkyně též nárok na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. 7. Podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč na účet Okresního soudu Plzeň- sever do tří dnů od právní moci rozsudku. 8. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle soud přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni, neboť měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč, doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, odměna advokáta 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč, a z důvodu, že zástupce žalobce prokázal, že je plátcem DPH náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu 900 Kč v částce 189 Kč, tj. celkem tedy 2 089 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.