25 C 112/2021-16 — Okresní soud Plzeň-sever

Návrhem ze dne [datum] se manžel domáhal rozvodu manželství tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi účastníky došlo k vzájemnému hlubokému citovému odcizení, nejsou spolu v kontaktu a nekomunikují spolu. Každý z nich má již jiný vztah. Z manželství se narodila jedna dcera dne [datum], která však [datum] zemřela. Manželka dne [datum] odešla ze společné domácnosti a účastníci již společné soužití neobnovili. Manželka s rozvodem souhlasila. Uvedla, že od manžela odejít nikdy nechtěla. Manžel ji však každý den vyhazoval a nátlak byl pro manželku po psychické stránce tak silný, že odejít musela. Mezi manžely nedošlo k dohodě o vypořádání vzájemných majetkových vztahů. Manželství bylo uzavřeno podle ustanovení § 3 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na posledně uvedené ustanovení, se podmínky pro zánik manželství rozvodem posuzují podle ustanovení § 754 – 758 o.z. Věcně a místně příslušný k projednání věci je Okresní soud Plzeň - sever ve smyslu ustanovení § 373 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z.ř.s.“). Účastníci uzavřeli manželství před Městským úřadem Kralovice dne [datum] (dle oddacího listu), a to asi po sedmi letech trvající známosti. V manželství se narodila dne [datum] dcera, která však dne [datum] zemřela. Manželé spolu nežijí od [datum], kdy se manželka ze společného bydliště odstěhovala. V průběhu manželství se mezi manžely objevovaly časté hádky, které někdy vedly až ke vzájemnému fyzickému napadení, nyní již k sobě vzájemně nic necítí a dlouhodobě spolu nežijí (dle výpovědi obou manželů). Manželé se shodli i na tom, že manžel žádal několikrát manželku o to, aby se ze společné domácnosti odstěhovala. V čem se ale rozcházejí, je příčina rozvratu manželství, když manžel spatřuje příčinu rozvratu v mimomanželském vztahu manželky. Manželka naopak tvrdí, že mimomanželský vztah navázal dříve manžel s pečovatelkou, která docházela do jejich domácnosti, aby pomáhala s péčí o jejich nemocnou dceru. Z provedeného dokazování a vyjádření obou manželů v průběhu řízení jednoznačně vyplynulo, že ani jeden z účastníků manželství zachovat nechce. V této souvislosti je třeba uvést, že manželství je založeno na dobrovolném soužití muže a ženy. Jestliže oba účastníci vyloučili možnost obnovení manželského soužití, je na místě závěr, že manželství účastníků ve smyslu § 755 odst. 1 o.z. je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a že nelze očekávat obnovení manželského soužití. V tomto směru má soud ve smyslu § 756 o.z. za prokázanou existenci rozvratu manželství. Příčiny rozvratu manželství nelze spatřovat výlučně na jedné ze stran manželského svazku. Manželé nedokázali najít shodu ve způsobu společného soužití, měli mezi sebou časté konflikty, které někdy vedly i k vzájemnému fyzickému napadení, což lze označit za hlavní příčinu rozvratu manželství. Za daných okolností, kdy navíc oba manželé již navázali vztah s někým jiným, dospěl soud k závěru, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze již očekávat jeho obnovení, proto manželství účastníků s ohledem na shora uvedené skutečnosti rozvedl. Žádný z účastníků nemá podle § 23 z. ř. s. v řízení o rozvod zásadně právo na náhradu nákladů řízení.