25 C 23/2022-46 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 72 849,40 Kč na jistině ve složení: nevrácené úvěrové prostředky 58 036,16 Kč, smluvní pokuta 998 Kč, smluvní pokuta 400 Kč, smluvní pokuta 12 188,40 Kč (0,1 % denně z jistiny 58 036,16 od 29. 6. 2021 do vyhotovení žaloby) a dále zaplacení smluvního úroku ve výši 64,6 % ročně kapitalizovaného na částku 1 897,94 Kč za období od 29. 6. 2021 do 20. 7. 2021 a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 50 000 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení, maximálně do doby, než celkový smluvní úrok dosáhne 168 652 Kč. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě jím předložených podkladů a hodnocení klienta z hlediska úvěruschopnosti lustrací v databázi SOLUL a NRKI včetně insolvenčního rejstříku. Následně podle žalobkyně se žalovanou byla uzavřena dne 22. 3. 2021 smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala žalobkyně žalovanému poskytnout bezhotovostním převodem na jeho účet částku 50 000 Kč, což splnila dne 23. 3. 2021. Žalovaný se dle žalobkyně proti tomu zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o smluvní úrok ve výši 64,6 % nominální úrokové sazby v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 21. dni po 3 337 Kč od dubna 2021 s tím, že celková výše úroku byla limitována na 120 % částky, kterou měl žalovaný zaplatit na jistině. Žalobkyně dále uvedla, že v případě prodlení se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu 499 Kč (při 30denním prodlení), smluvní pokutu 200 Kč (při 15denním prodlení) a smluvní pokutu po zesplatnění úvěru při nezaplacení celkové částky v den zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně uvedla, že se s žalovaným dohodla i na hrazení pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 409 Kč měsíčně, v daném případě žalovaný dluží pojistné za tři měsíce v celkové výši 1 227 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný nezaplatil na svůj dluh žádnou částku, a to ani po zesplatnění celého úvěru, k němuž došlo bez dalšího z důvodu prodlení žalovaného se splátkou přes 65 dní dne 27. 6. 2021. Na předžalobní výzvu, kterou mu žalobkyně zaslala, rovněž nikterak nereagoval, a proto se žalobkyně obrátila žalobou na soud. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nedostavil se k projednání věci před soudem, svoji neúčast neomluvil a odročení jednání nežádal. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud věc projednal v jeho nepřítomnosti. 3. Zástupkyně žalobkyně uvedla, že jednání žalovaného mohlo směřovat k tomu, že žalovaný úvěr splácet nebude, po celou dobu trvání úvěru nebyl k zastižení, výše úroku byla žalovanému od počátku známa, žalovaný souhlasil s podmínkami úvěru, což stvrdil svým podpisem na úvěrové smlouvě. S ohledem na tyto skutečnosti zástupkyně žalobkyně navrhla, aby bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. 4. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 5. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalovaného na základě informací ve formuláři nazvaném hodnocení klienta, z nichž plyne, že vycházela z příjmu 24 000 Kč čistého, výdajů 3 860 Kč (životní minimum), nákladů na bydlení 2 603 Kč, přičemž žalobkyně dospěla k závěru, že žalovanému zbývá na splácení 16 537 Kč. Současně ověřoval, zda není žalovaný v registru dlužníků [příjmení] a NRKI. S ohledem na způsob hodnocení zejména nereálné započítávání běžných mandatorních výdajů maximálně do výše životního minima je podle soudu na místě závěr, že žalobkyně prověřování úvěruschopnosti žalovaného činila toliko formálně a v tomto ohledu není zřejmé, zdali jeho výsledkem bylo skutečné zjištění, zda žadatel o úvěr je schopen splácet v budoucnu případný úvěr. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 24. 3. 2021 ve spojení s předsmluvními informacemi, obsahujícími podmínky budoucí úvěrové smlouvy ze dne 22. 3. 2021 a návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 22. 3. 2021 [číslo] je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena ve smyslu § 2395 až 2400 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), úvěrová smlouva obsahující závazek poskytnout žalovanému bezhotovostně převodem na jeho běžný účet částku 50 000 Kč proti povinnosti žalovaného vrátit poskytnutou částku s navýšením o smluvní úrok 64,60 % ročně, tj. celkem částku 168 652,80 Kč při stanovení denní sazby úroku 89,72 Kč (byla-li stanovena denní sazba smluvního úroku 89,72 Kč, činil roční smluvní úrok 37 747,80 Kč, což je ve vztahu k jistině 50 000 Kč, smluvní úrok 65,49 % ročně). Z úvěrové smlouvy vyplývá, že se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o smluvní úrok v 48 měsíčních splátkách po 3 337 Kč od dubna 2021, a to podle splátkového kalendáře stanoveného na období od 21. 4. 2021 do 21. 3. 2025. Součástí úvěrové smlouvy bylo ujednání o smluvních pokutách ve smyslu § 2048 až 2052 o.z., a to v článku 6.1 smlouvy 499 Kč za prodlení se splátkou delší 30 dní (s limitací 2 999 Kč ročně), dále smluvní pokutou 200 Kč za prodlení se splátkou přes 15 dní v článku 6.2 smlouvy a konečně smluvní pokutou 0,1 % denně (36,5 % ročně) při prodlení s úhradou nové jistiny úvěru po zesplatnění úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru z 23. 3. 2021 je zřejmé, že žalobkyně převedla žalovanému na jeho běžný účet v souladu se smlouvou, uvedeného dne sjednanou částku 50 000 Kč. Z přihlášky do pojištění ze dne 22. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný souhlasil s přihlášením dle pojistné smlouvy č. [bankovní účet] k úvěru [číslo] v rozsahu balíčku B, který zahrnoval pojištění smrti následkem nemoci a úrazu, pojištění invalidity třetího stupně následkem nemoci a úrazu, pojištění pracovní neschopnosti následkem nemoci a úrazu, pojištění závažných onemocnění a pojištění ztráty zaměstnání. Z karty klienta obsahující přehled zaplacených splátek žalovaným je zřejmé, že žalovaný nezaplatil žádnou částku. Z výzvy k zaplacení splátky ze dne 24. 5. 2021 zaslané žalobkyní žalovanému ve spojení s dodejkou je zřejmé, že žalovaný byl vyzván k úhradě splatných splátek za období duben a květen 2021 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru v případě prodlení trvajícího déle než 65 dnů, poté dochází k automatickému zesplatnění celého úvěru. Výzvou k zaplacení ze dne 21. 6. 2021 byl žalovaný vyzván opakovaně k úhradě dluhu za měsíce duben až červen 2021. Následovalo žalobkyní předložené zesplatnění úvěru z 27. 6. 2021 obsahující výzvu žalovanému, aby zaplatil 60 661 Kč. Následně byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 3. 1. 2022 zaslanou dle podacího archu poštou téhož dne. 6. Z veřejně dostupné databáze na webu [příjmení] [příjmení] [jméno] [číslo] UK 2 je zřejmé, že obvyklou úrokovou sazbou, za níž banky poskytovaly úvěry pro domácnosti v ČR na spotřebu celkem k měsíci březnu 2021, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva, činila úroková sazba průměrně 6,97 %. Soud se nejprve zabýval tím, zda je sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání platným právním jednáním. Přitom dospěl k závěru, že tomu tak není, a to s přihlédnutím ke všem smluvním ujednáním (výše smluvního úroku, výše a kombinace smluvních pokut), přičemž zohledňoval rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4080/2020 ze dne 11. 12. 2014 a I. ÚS 199/2011 ze dne 24. 1. 2012, podle nichž nelze přiznat soudní ochranu subjektům, jenž evidentně poškozují zájmy svých klientů tak, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka, žalovanou, proti povinnostem věřitele, žalobkyně. V takovém případě je nutno posuzovat smlouvu podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o.z. jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a strany se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z. tedy tak, že si vzájemně vrátí to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud současně přihlížel k judikatuře Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 s tím, že citovaná rozhodnutí považují za smluvní úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, pokud přesahuje dvojnásobek až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za kterou poskytují úvěry v daném období a místě banky. Soud při posouzení platnosti úvěrové smlouvy vycházel i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 487/2020, podle nějž výkonu práva, který je zneužitím práva, nelze poskytnout soudní ochranu. Dále soud zohledňoval také to, zda nedošlo k nevyváženému postavení žalovaného v pozici spotřebitele ve vztahu k žalobkyni v postavení podnikatele. Pokud jde o ujednání týkající se zajišťovacích prostředků, a to smluvních pokut, soud rovněž přihlížel k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 určujících výši smluvní pokuty, kterou lze z hlediska dobrých mravů považovat za přípustnou (0,5 % denně mezi podnikateli). 7. V posuzované věci dospěl soud k závěru, že v úvěrové smlouvě byl uveden sm