25 C 266/2021-16 — Okresní soud Plzeň-sever

Předmětem řízení je spor [anonymizováno] zaplacení částky 2 448 Kč s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaná dluží žalobkyni z titulu neuhrazeného pojistného na základě pojistné smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo„ [anonymizována tři slova]“. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Z listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními pak soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Účastníci uzavřeli s účinností ode dne [datum] do [datum] pojistnou smlouvu o životním pojištění, na základě níž se žalovaná zavázala hradit měsíční pojistné ve výši 417 Kč. Žalovaná však pojistné řádně nehradila, a proto pojištění v souladu s upomínkou s upozorněním na možnost zániku pojištění ze dne [datum] zaniklo, a to ke dni [datum] z důvodu neplacení. Žalovaná tak dluží žalobkyni pojistné za období od [datum] do [datum] v celkové výši 2 098 Kč a poplatek za předčasné ukončení pojistné smlouvy ve výši 350 Kč. Žalobkyně dále doložila, že žalované byla zaslána dne [datum] předžalobní upomínka k úhradě dluhu. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), který stanoví, že pojistitel má právo na pojistné za trvání pojištění. Ve smyslu ustanovení § 2804 o.z. upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a citovaným zákonným ustanovením je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. Podle ust. § 1970 o.z. má žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Úspěšná žalobkyně má podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny advokátky podle ust. § 14b odst. 1, bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 200 Kč, paušální náhrady podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč a dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. rovněž náhrada 21 % DPH ze základu 900 Kč v částce 189 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ust. § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně shodnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.